Rybářství ve volných vodách rozumíme cílevědomé obhospodařování vod tekoucích - potoků, řek, odstavených říčních ramenech, údolních nádrží, zavodňovacích a odvodňovacích kanálů. Kromě těchto vod obhospodařuje rybářství ve volných vodách i neslovitelné vody stojaté - jezera, zatopené propadliny vzniklé těžbou minerálů, zatopené doly, lomy, pískovny, štěrkoviště, hliníky a tůně. Rybářství ve volných vodách tekoucích je značně odlišné od rybářství provozovaného ve vodách stojatých, především od rybníkářství. Liší se především přirozenou povahou a způsobem využívání toků, přičemž se musí přizpůsobovat ostatních zájmům a jinému užívání vod - vypouštění odpadních vod, odběrech vod, lodní dopravě a využívání vodní síly k výrobě elektrické energie (MVE). Jako nejzávažnější a prioritní zájem je protipovodňová ochrana, která převažuje nad zájmem ochrany přírody a bohužel i nad zájmy rybářství dle zákona č. 99/2004 Sb. Kromě toho se volné tekoucí vody, ve srovnání s vodami stojatými, vyznačují nápadnou rozdílností životních podmínek, jejich flóry a fauny, nelze je vypouštět a zlepšovat běžnými melioracemi (hnojení, vápnění, krmení a jiné). Velká délka toků při poměrně malé ploše ztěžuje dozor. Ryby při vyhledávání potravy, trdlišť, úkrytů a hlubších míst značně migrují.

          Ostatní uživatelé toků většinou působí na rybářství ve volných vodách zpravidla nepříznivě. Dochází ke znečišťování vody, k ničení trdlišť, úkrytů, útulků a mělčin. Tyto dílčí negativní působení na rybářství vedou v některých úsecích volných tekoucích vod k podstatným změnám životního prostředí, jejichž vlivem dochází ke změnám ve složení rybích společenstev, omezují a ztěžují chov ryb. V místních organizacích jsou členové dobrovolníci, kteří jsou závislí na financích svých členů bez státních dotací. Odpracují velmi mnoho hodin na rybochovných a jiných akcích, aby zajistily násadu i generační ryby pro zarybňovací plány rybářských revíru, které mají striktně stanovené ministerstvem zemědělství a jsou plněny závazně.

          Snížení biodiverzity vodních ekosystému je způsobeno fatálními změnami prostředí pro mnoho skupin vodních organismů. Což se bohužel projevilo v nevhodných úpravách vodních toků. Otázkou bude, zda-li a za jak dlouho dojde k obnovení narušeného ekosystému, protože podmínky pro existenci některých společenstev i jednotlivých druhů jsou velmi často natolik specifické, že byly plošně zničeny rozsáhlými úpravami toků a řada druhů se ocitla na pokraji vyhynutí nebo na našem území vyhynula.

          Je pravda, že moderní zemědělskou výrobu, stejně jako ochranu sídlištních aglomerací, komunikací, veřejného majetku apod. si nelze představit bez regulačních a s nimi souvisejících úprav vodních toků, jež jim stanovuje vodní zákon č. 254/2001 Sb. Těmito úpravami však zasahujeme velmi závažně do přirozeného vodního režimu jednotlivých oblastí a je třeba si uvědomit, že prakticky všechny tyto zásahy vyvolávají, buď krátkodobé či dlouhodobé negativní dopady na rybí obsádku, na její kvalitativní i kvantitativní složení, ale nejen ichtyofauny, ale i ostatních vodních živočichů vázaných na vodní ekosystém.

          Nepříznivý vliv regulací spočívá především v tom, že v napřímeném korytě dochází ke zkrácení břehové linie, k redukci ekologické rozmanitosti toku (zánik tůněk, tišin, peřejí apod.) a ke zmenšení vodní plochy, což nutně vede ke snížení produktivity vodního prostředí. Tato základní negativa jsou násobená ještě celou řadou dalších vyvolaných jevů, z nichž nejvýznamnější jsou zrychlení odtoku a snížení celkového objemu vody, vznik deficitních vodních stavů s minimálními průtoky, vysoká kulminace povodňových vln v úsecích pod regulovanými partiemi, snížení samočisticí schopností vody, likvidace břehových porostů a zánik zaplavovaných území, významných pro reprodukci ryb a pro život raných vývojových stádií, absence úkrytů a tím dochází ke zvýšenému počtu predátorů.

          Z výše uvedených příčin dochází v regulovaných tocích k destrukci ichtyofauny a fauny vázané na vodní prostředí. Původní hospodářský a sportovně velmi cenné druhy ryb z upravených úseků vymizí nebo se výrazně sníží jejich abundace. Jejich místo v biocenóze toku zaujmou méně atraktivní, hospodářsky nevýznamné druhy (hrouzek, perlín, ouklej, mřenka, jelec, okoun, plotice, střevle, vranka atd.). Z hlediska úpravy příčného profilu jsou regulace v zásadě prováděny jako:

          a) zaklenutí (zatrubnění) toku - převedení toku do prefabrikovaných segmentů (Benešáky), potrubí nebo rour pod povrchem země. Z ekologického hlediska je to naprosto nevyhovující úprava, vylučující jakýkoliv život ryb a vyšších vodních organismů.

          b) tvrdé opevnění koryta - vydláždění dna a bočních partií panely, betonem, dlažbou nebo kamenem. Ryby se zde vyskytují jen nárazově (migrace), jejich trvalejší výskyt vylučuje kontinuální proudění bez možnosti úkrytů apod. Podle sledování na upravených tocích činila biomasa v korytech zpevněných lomovým kamenem v betonové maltě pouze 0 až 21,8 kg/ha (max. jeden druh ryb), zatímco v přirozených úsecích týchž toků se pohybovala od 125 do 449 kg/ha. Při vhodném zapojení do okolního terénu a udržení dostatečně vysokého vodního sloupce se zvýšila biomasa ryb v takto upraveném toku až na 446,2 kg/ha (4 druhy ryb).

          c) zpevnění volně loženým kamenem - štěrkový nebo kamenný zához na dně a na březích umožňuje v omezeném rozsahu život ryb a některých vyšších vodních organismů, jejich abundace je však výrazně nižší. Trvalému zarybnění v takto upravených partií však obvykle brání vysoké průtoky a rychlost proudu bez možnosti úkrytů při vyšších vodních stavech a dochází k výrazné predaci rybožravých predátorů.

          d) částečná úprava profilu - v původním nebo nově vytvořeném korytě jsou tvárnicemi, kamenem nebo dřevem upraveny břehové partie a dno toku. Takový postup je nejbližší přirozenému stavu a je z hlediska ekologického a rybářského nejpřijatelnější formou zpevnění příčného profilu při regulacích.

          Z hlediska úpravy podélného profilu jsou velmi náročným a závažným zásahem do ekologické stability toku a při jejich projektové přípravě je nutno vyžadovat i zohlednění rybářských zájmů tak, aby byly co nejvíce sladěny s vodohospodářskými požadavky. Nepříznivý dopad napřimování koryta se nejvíce uplatňuje u menších toků s větším spádem. Negativní vliv těchto regulaci je proto nejmenší na nížinných řekách a říčkách, kde se mohou po uchycení vyšší vodní vegetace vytvořit relativně přijatelné ekologické i potravní podmínky pro život ryb.

          Nepříznivě působí velké průtoky vody v upravených korytech toků, kde ryby nemají možnost přečkávat povodňový stav mimo hlavní koryto. Poškozené ryby se vyskytují ve štěrkonosných tocích, když vysoká rychlost proudu vyvolává na říčních tocích pohyb štěrkopískových splavenin. Pro jarní a letní období jsou typické náhlé bouřkové přívaly, unášející mnoho sedimentů zakalené bahnem i jílem, často s obsahem mnoha nečistot, ale je splavována i rybí obsádka s proudem (ichtyodrift). Proto dochází k velkým ztrátám na jikrách a raných stadiích ryb. Možnosti přežití ryb se také snižují při ztrátě členitosti dna, způsobené zanášením říčních koryt.

          Vysoké průtoky vody v naších tocích doznaly v posledních letech závažných změn. Nepřiměřené úpravy pramenišť a koryt drobných i větších toků v části či v celých povodích vedly, že se urychlil odtok srážkových vod a výrazně se prodloužila období extrémně nízkých průtoků s řadou záporných dopadů na rybí obsádky. V zimních měsících může dojít k promrznutí vodního sloupce až ke dnu, a tím k úhynu ryb. Naopak v létě a na podzim při nedostatku srážek menší toky v některých oblastech úplně vysychají. Nízké letní průtoky umožňují rychlé prohřívání vody na neúměrně vysokou teplotu, snižují obsah kyslíku zvýrazňují vliv znečištění. Znečišťující látky, nejčastěji organického původu, se ředí jen v malé míře a proto na minimální průtoky ve vegetačním období připadají více než dvě třetiny zjištěných havarijních úhynů ryb. Při minimálních průtocích, kdy se v korytě podstatně zmenší produkční plocha a objem tekoucí vody, ztrácejí pstruzi své domovské okrsky s úkryty, které si jinak jednotlivě chrání a nově zhuštěná obsádka už nedosáhne výše původně možné produkce.

          Technické zásahy do vodních toků trvale ovlivňují přirozené funkce vodních toků. Narůstající počet nádrží a přímých odběrů vody z řek a potoků má za následek snížené, někdy až nulové průtoky. Důležitou hodnotou je minimální zůstatkový průtok, který má zajistit zachování podmínek pro biologickou rovnováhu toku i jeho blízké okolí. Při poklesu MZP přítomnost řas a vyšších rostlin ani zástupce bezobratlých sice nezlikviduje, ale značně omezuje přítomnost všech druhů ryb i kruhoústých (úkrytů, potrava, kvalita vody, trdliště). Nejvíce trpí potoky a říčky s průtokem do 1 m3/s, kde MZP má v různě členitém korytě udržet hloubku 5 až 30 cm a nesmí se ztrácet v nánosech štěrku a písku nebo jiných propustných substrátech. Podle dosud provedených výzkumů se doporučuje při vodohospodářských bilancích vycházet ze základu minimálně Q₃₃₀, neboť 330 denní voda neohrožuje rybí obsádku a zvládá také zbytkové znečištění. Pro získání kvalitních hydrologických podkladů je třeba požádat územně nejbližší pobočku Českého hydrometeorologického ústavu, která tyto hydrologické údaje pro daný profil poskytne za úplatu. Na základě Metodického věstníku MŽP č. 5 z roku 1998 se stanoví MZP. Při stanovování minimálního zůstatkového průtoku dle Metodického pokynu MŽP z roku 1998, kde je uvedeno: U vodních toků s průtokem Q_355d nižším než 20 l/sec se nedoporučuje povolovat nakládání s vodami umožňující odběr nebo odvádění povrchových vod. Rovněž dle Metodického pokynu AOPK ČR z roku 2002 nelze odběry vody z vodního toku povolit při průtoku Q_355d, nižším než 20 l/ sec. Dle § 4 zákona č. 114/1992 Sb., je ochrana systému ekologické stability povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořící jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohli vést k poškození nebo zničení VKP nebo ohrožení či oslabení jeho ekologické - stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. V praxi vodoprávní úřady povolují odběry vody u vodních toků s průtokem Q_355d nižším než 20 l/sec, kde dochází bezesporu k oslabení a ohrožení ekologické stabilizační funkce, který by neměl správní orgán ochrany přírody povolit, přestože slovo nedoporučuje není závazné pro vodoprávní úřad a dochází ke střetům ochrany přírody.

          Z rybářského hlediska je vítáno, jsou-li navrhované změny a úpravy vodního toku co nejmenší. Velmi účelným opatřením, které minimalizuje negativní dopad úprav toků je využití rostlinného pokryvu ke zpevnění břehů, resp. dna (vegetační opevnění). Vhodné vegetační opevnění odolává proudu o rychlosti až 0,5 m/s, v nárazech až 2,5 až 3,0 m/s. S použitím speciálních textilních rohoží je lze sázet i v hloubkách větších než 0,5 m. Předností vegetačních úprav regulovaných toků je maximální možné přiblížení přirozenému stavu, vytvoření úkrytů pro ryby, substrát pro kladení jiker a pro rozvoj přirozené potravy. Vrba (keřovité druhy) k opevnění břehů nádrží i toků, snáší i občasné zatopení a velkou rychlost proudu. Do kategorie stavebních úprav toků lze zahrnout i různě řešené nebo provozované jezy, které se budovaly z řady důvodů - energetických , splavnění řek, stability koryta, odběry vody pro závlahy apod. Jejich výstavba velmi závažně ovlivňuje přirozené biologické pochody ve vodě.

          V různě dlouhých úsecích nad jezovými zdržemi vzniká úsek pomalu tekoucí až skoro stojaté vody, což vede k silné sedimentaci vodou unášených látek. Zpomalení rychlosti proudu v jezových zdržích znečištěných toků vyvolává celou řadu nepříznivých jevů. Suspendované organické látky zde sedimentují a vytvářejí silné nánosy. Rozkladem sedimentovaných organických látek se spotřebovává z vody rozpuštěný kyslík, takže zde často dochází k deficitním až anaerobním stavům. Mechanická aerace je díky klidné hladině velmi nízká a k silnému prokysličení vody dochází teprve pod vlastním tělesem jezu. Nebezpečí vzniku havárií v jezových zdrží znečištěných toků zvyšuje možnost uvolnění toxických plynů z anaerobně se rozkládajících sedimentů. Úsek toku pod jezem je v těchto případech ohrožován možností vyplavení usazených sedimentů z nadjezí se všemi negativními důsledky (kyslíkové deficity, intoxikace, mechanické znečištění i menší odolnost ryb proti chorobám). Vzhledem ke komplikacím, ke kterým může dojít při znečištění, však bývají také častěji místem havarijních úhynů při úniku toxických látek. Negativní a to zásadní vliv jezů na rybářské obhospodařování toků, spočívá v tom, že brání přirozeným migracím ryb proti proudu.

          Z rybářského hlediska je nutné, aby rybářské organizace a výrobní jednotky včas a důsledně uplatňovali svá práva při vyjadřování se k projektové dokumentaci úprav toků. K argumentaci lze použít kromě povinností uložených projektující, investorské i provádějící organizací stavebními předpisy také např. povinnosti stanovené ČSN 73 68 20 Úpravy vodních toků a ČSN 73 68 23 Úpravy vodních toků s malým povodím, které jednoznačně stanovují nutnost pamatovat na ochranu zájmů rybářství. Rovněž zákon č. 114/1992 Sb., pamatuje na ochranu vodních ekosystémů. Podle směrnice navrhování úprav toků z hlediska tvorby a ochrany životního prostředí dokonce nesmějí být životní podmínky ryb úpravou zhoršeny, v případě potřeby je nutno navrhnout kompenzující opatření. Uvedená směrnice také pamatuje na řešení problémů spojených s kompenzací negativního dopadu budování stupňů a jezů.

          Opatření na ochranu životního prostředí ryb

          Stavební úpravy mají velký či menší negativní dopad, zvláště pak zkrácení toků při regulacích a napřimování koryta lze redukovat výstavbou vodních stupňů. Tímto způsobem je nejen částečně eliminován silný erozní účinek vodního proudu, zvláště při vysokých průtoků, ale významně se zvyšuje ekologická vhodnost regulovaného toku pro život rybí obsádky.

          Rybí přechody, které byly na některých našich jezech vybudovány pro umožnění tahu ryb proti proudu vesměs svou funkci neplní, protože jsou pro většinu druhů našich ryb příliš strmé nebo čela jejich jednotlivých komor jsou příliš vysoká. Za optimální je třeba považovat přechody o sklonu nižším než 30^O nebo 1 : 12 - 15 při výšce jednotlivých komor do 10 cm. Velmi vhodné a účelné jsou přechody budované jako systém komor spojených potrubím, které umožňuje rybám proplouvat a nenutí je k přeskakování. Dostatečný objem jednotlivých komor umožňuje rybám odpočinek před tahem do následujícího stupně.

          Výstavba nízkých stupňů (jízků) na pstruhových potocích má zásadní význam pro zvýšení odchovné kapacity zvláště regulovaných toků. Z toho důvodu je výstavba jízků a jejich typům věnována v rybářství velká pozornost. Význam jízkování spočívá ve:

- zvýšení vodního sloupce a jeho udržení na příznivé hladině i při snížení letních průtocích
- zvětšení členitosti dna i břehů, a tím vytvoření úkrytů pro ryby
- zpomalení rychlosti proudění vody
- vytvoření vývařiště pod jízkem, které bývá zvláště početně osídleno rybami (velmi dobrý úkryt)

          Nejjednodušší úpravou je navršení kamenů napříč tokem. Kromě jednoduchosti budování spočívá jeho výhoda rovněž v bohatém osídlení kamenů potravními organismy (larvy chrostíků, jepic, pošvatek atd.) a v intenzívní aeraci protékající vody. Nedostatkem je krátká životnost - tyto kamenné jízky obvykle nevydrží desetiletou a vyšší vodu. Jejich stabilitu lze výrazně zvýšit zpevněním dřevěnými deskami nebo kulatinou. Zapuštění kulatiny do břehů a dna je nejčastěji používaným způsobem jízkování dostatečně dlouhou trvanlivostí. Výška jízků by neměla přesahovat 30 cm (výjimečně 50 cm) a vzdutí hladiny nad jízkem 4 až 5 (nejvýše 10) šířek koryta.

          Na větších regulovaných tocích se příznivě uplatňuje výstavba tzv. balvanitých skluzů, což jsou roztažené násypy, tvořené volně loženými velkými kameny napříč tokem. Jejich předností jsou prakticky stejné jako u kamenitých jízků, k výhodám patří i skutečnost , že nebrání migracím ryb.

          Cílem drobných úprav břehů a dna regulovaných toků je zvýšení členitosti vodního prostředí a vytvoření teritorií a úkrytů pro ryby žijící v toku. Tyto úpravy často výrazně zvyšují odchovnou kapacitu potoka nebo řeky a jejich produkci, což vede ke zvýšení biodiverzity.

          Nejjednodušší úpravou jsou roztroušené kameny a balvany v korytě, které rozčleňují jeho jednotvárnost. Za nimi se vytvářejí klidové partie, kde se s oblibou zdržují ryby. Voda proudící kolem balvanu jej podemílá, takže vzniká prohlubeň sloužící jako úkryt. K uvedeným úpravám nejsou vhodné bahnité partie, kde kameny a balvany zaklesávají do podkladu. Obdobně se využívá i zabudování kořenových trsů, větví nebo kůlů a kmenů do dna, případně i v kombinaci kameny.

          Velmi účelné jsou na regulovaných tocích tzv. boční výhony, které narušují a usměrňují jednotvárné proudění vody, vytvářejí menší tůně při březích a poskytují rybám vyhledávané úkryty a stanoviště. Zvláště významně zlepšují podmínky pro život rybí obsádky v období snížených nebo zvýšených průtoků. Budují se proto především v úsecích s klidnou hladinou a nižším sloupcem vody. Podle šířky toku zasahují do jedné pětiny až poloviny profilu koryta a jejich výška mírně přesahuje normální hladinu vody. Boční výhony se nejčastěji budují z kamenů a balvanů, jejichž velikost volíme podle intenzity proudu v regulovaném úseku nebo z kulatiny zapuštěné do břehu, popřípadě v kombinaci uvedených způsobů. Zvýšenou pozornost při jejich budování je třeba věnovat ochraně břehů před erozními účinky vody.

          Zvláštní význam pro zvýšení odchovné kapacity toku má budování speciálních úkrytů pro ryby (někdy se používá i termín rybí útulky). Z nich jsou nejefektivnější tzv. převislé břehy, vhodné pro dostatečné vodnaté toky s vyšším sloupcem vody (alespoň 0,4 m). Tyto úkryty jsou vyhledávány především většími exempláři pstruha potočního a významně tak zvyšují produktivitu toku. Podobného účinku dosáhneme zapuštěním dostatečně širokých drenážních trubek do břehu. Podmínkou je opět dostatečně vysoký vodní sloupec. Velmi vyhledávaným úkrytem lososovitých ryb je stupeň s rybím útulkem ve vývařišti pod ním. Bližší informace o vlastním provádění úprav z hlediska chovu ryb lze najít ve speciálních publikacích.

          Závěry

          Následná protipovodňová opatření je třeba provádět diferenciovaně. V zástavbě obcí a vůbec v územích, která vyžadují ochranu před zaplavením je na prvním místě ochrana lidí a majetku před škodami, a proto tam jsou potřebná dostatečně kapacitní koryta vodních toků. Ale v úsecích toků a niv ve volné krajině mimo zastavěná území je spíše třeba podporovat obnovu přirozeného rázu. Příznivý je zejména tlumivý rozliv povodňových průtoků v nivách. Proto by odstraňování povodňových nánosů a nátrží mělo být prováděno jen v naprosto nezbytné míře, například pokud by docházelo k neakceptovatelnému narušení cizího majetku.

          Revitalizace jako součást protipovodňových opatření posilující přirozený ráz koryt vodních toků a niv, mohou v současné době přispívat k protipovodňové ochraně. Zpomalení postupu povodňové vlny a snížení úrovně její kulminace zmenšením kapacity koryta a rozlivem v nivě. Podpora přirozených forem retence povodňových vod ve sníženinách, vyhloubených v nivě (včetně obnovených nebo napodobených přirozených retenčních prvků - starých ramen a tůní). Revitalizačními způsoby provedené zvětšením průtočné kapacity koryta nebo nivy uvnitř zástavby nebo těsně pod ní. Zadržení části povodňových vod ve vícefunkčních, polosuchých poldrech.

          Podpora zalesňování a výsadba polykultur, které snižují protierozní funkci a zvyšují retenci vody v krajině. Obecně vzato obohacení malého vodního oběhu. Jedná se o cyklus srážky - odtok - výpar, odehrávající se nad pevninou. Součástí tohoto oběhu jsou zásoby vody v krajině. Jejich bohatost rozhoduje o kvantitě sycení oběhu vodou. Ochuzení malého vodního oběhu se může projevovat větší rozkolísaností srážkových poměrů a vysušování klimatu.

          Omezování plošných staveb s nepropustnou vrstvou, které zabraňují vsakování povrchové vody do půdy, kde následně dochází ke zvyšování eroze a zvětšování odtoku povrchových vod do vodních toků. Podpora retenčních ploch v blízkostí těchto staveb, naopak snižují odtokový účinek.

          Jako nejvýznamnější krok je třeba považovat vzájemnou spolupráci a dohody se správci toků a povodí, dále se státní správou s Českým rybářským svazem o.s., kde dochází k lepší komunikativnosti, informovanosti a často ke kompromisnímu řešení uvedeného problému, což je velmi pozitivní jak z hlediska protipovodňových opatření tak i z hlediska sportovního rybářství a ochrany přírody v ČR. Budeme věřit, že najdeme společnou cestu k naplnění našich zájmů, neboť tím obohatíme naše kulturní bohatství v České republice.

(zpět na obsah)

Distribuce úhoře říčního v roce 2007 na území Severní Moravy a Slezska

Přátelé rybáři,

          Jako již po mnoho let je snahou sportovních rybářů zachovat, respektive doplňovat stavy naší nejtajuplnější ryby - úhoře říčního (Anguilla anguilla). Světové šílenství v cenách za úhořím monté opět pokračují. Sami vidíte, že za stejný finanční objem klesá množství vysazených úhořů. Příčin je hned několik. Počínaje oteplováním planety a následnými změnami životních podmínek, kterými se zabývají biologové celého světa, nezdarem přijít na kloub umělé reprodukci a konče vybraným apetitem asijských obyvatel, kteří jsou ochotni za tuto delikatesu "vyšroubovat" ceny úhořího monté do astronomických výšek.

          Nicméně nyní několik čísel pro Vaši informaci. Letos se podařilo sehnat pro potřebu ÚS Severní Moravy a Slezska 9 kg úhořího monté. To obnášelo cca 24 000 ks úhoříků. Toto stádium bylo odkrmeno na recirkulačním systému u smluvního partnera během přibližně třech měsíců do velikosti cca 12 - 15 cm a distribuováno 25. července 2007. Naším úkolem bylo tuto produkci rozdělit mezi místní organizace. Bohužel, na všechny MO ČRS se nedostalo. Budeme se snažit v příštím roce 2008 vykrýt ty, které jsme letos pokrátili. Doufejme, že se světové trhy nezblázní a situace pro nás - sportovní rybáře se zlepší. Byla by škoda přijít o zážitek z nočního lovu "hadů", který je určitě příjemným zpestřením sportovního rybolovu. A mezi námi gurmány, takový úhoř vyuzený na akátovém dřevě?! Doba Otty Pavla a jeho Berounky plné úhořů je asi nenávratně pryč, nicméně naší snahou je usilovat o zachování tohoto zvláštního a tajemnem opředeného druhu ryby, nehledě na fakt, že do našich vod odpradávna patří.

Ing. Rostislav Trybuček - rybářský technik ČRS VÚS Ostrava
(zpět na obsah)

Stručný výklad z jednání odboru čistoty vod a životního prostředí na rybářské chatě MO ČRS Havířov
dne 19. 6. 2007

Dne 19. června 2007 proběhlo na rybářské chatě MO ČRS Havířov u Těrlické přehrady, zasedání odboru ČV a ŽP. Program zasedání a jeho průběh včetně závěrů, se Vám budu snažit nastínit v uvedeném občasníku.

Dílčí vyhodnocení plánu za období leden - květen 2007 včetně zprávy ze zasedání odboru ČV a ŽP ÚR ČRS Praha

          Vyhodnocení plánu práce v měsících leden až květen roku 2007 bylo odboru ČV a ŽP doručeno cca 900 poštovních zásilek, což byl opět velký nárůst korespondence oproti roku 2006. Důsledkem zvyšovaní počtu poštovních zásilek je zkvalitňování a propagace ČRS včetně spolupráce se státní správou, avšak přináší vysoké časové nároky na obsahovou i administrativní oblast ve vztahu ke správnímu řízení odboru ČV a ŽP s pověřenými úřady státní správy. Plán práce je plněn průběžně, rovněž došlo k velkému nárůstu žádostí MO ČRS, dále pak žádostí k odběrům vody včetně vypouštění odpadních vod. Jak bylo již výše zmíněno, VÚS ČRS navázal za účelem sčítání kormoránů, volavek, vyder a norků ve spolupráci se všemi územními svazy ČRS a MO ČRS. Výsledky byly vyhodnoceny v průběhu roku 2007 a byly předány všem MO ČRS. Dále trvají neustále problémy s vlastníky MVE, kteří nedodržují minimální zůstatkové průtoky a narušují ekosystémy vodních toků. I nadále je odboru přidělováno velké množství úkolů, námětů, podnětů a žádostí, které v rámci odboru je nutno řešit, což postupně převyšuje časové možnosti odboru, neboť 75 % korespondence pro ČRS VÚS Ostrava patří odboru ČV a ŽP.

          Pan předseda ČRS VÚS Ostrava i odboru ČV a ŽP při Radě ČRS pan Miloš Martínek stručně přednesl informace ze zasedání Rady ČRS, kde dojde k novým personálním změnám v odboru co se týká členů odboru ČV a ŽP. Dále byly předány zprávy o činnosti odboru pro rok 2006 od jednotlivých územních svazů ČRS. Byla řešena problematika pstruha obecného, lipana podhorního a úhoře říčního. Mimo jiné i problematika MVE, nepovolené odběry vody, znečištění toků a zvláštní pozornost byla věnována úpravám toků. Byla vyhodnocena Petice kormorána velkého pro rok 2007, která byla předána všem MO ČRS, státním institucím i EU. V oblasti náhrady škody způsobené kormoránem velkým na revírech ČRS se i nadále snaží odbor prosadit na resortu MŽP a MZe změnu legislativy zákona č. 115/2000 Sb., neboť právní výklad o vlastnictví ryb v rybářských revírech nepřiznává škodu ČRS. Rovněž v oblasti myslivosti je řešena náhrada škody v případě uznání a zařazení kormorána velkého mezi lovnou zvěř, ale většina myslivců je proti zařazení kormorána velkého mezi lovnou zvěř i produkční rybáři jsou proti, neboť by jim odpadla náhrada škody dle zákona č. 115/2000 Sb. Mezi hlavní problém je řešena necitlivá úprava toku správci toků, zvláště pak horské přítoky, které jsou domovem pstruha obecného. V řadě projektů není zohledněna současná vodní bilance a jsou brány hydrologické údaje z roku 1931 - 1981. Je plánováno výjezdní zasedání odboru ve Frenštátě pod Radhoštěm v Beskydech v říjnu 2007, kde bude přítomen i zástupce z MZe pan RNDr. Punčochář. Byla dále řešena a nakonec uznána výjimka pro lov ryb nonstop na některých revírech. Vznikl problém s orgánem ochrany přírody a to se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proto týrání v souvislosti s povolováním lovu na živou rybku a lovu elektrickým agregátem. Tento problém bude řešen MZe a MŽP ČR v Praze.

Koncepce a rozbor nového návrhu očisty břehu revírů MO ČRS Havířov

          Zástupci MO ČRS Havířov přednesli koncepci a rozbor nového zpracování očisty břehu revírů MO ČRS Havířov, které jistě najde vyznané uplatnění v celém ČRS. Viz citace: "Po projednání ve výboru naší MO ČRS Havířov jsme se rozhodli, že přepracujeme koncepci očisty. Jedním z hlavních důvodu je velká finanční zátěž pro naši organizaci a také pro obec Těrlicko, která nám do loňského roku bezplatně přistavovala kontejnery na odpad. Tato očista se konala každoročně v jarním termínu, ale již po několika dnech docházelo k opětovnému znečišťování. Podle nové koncepce bude probíhat očista celoročně a budou se čistit břehy průběžně podle potřeby a na základě požadavku členů rybářské stráže, kteří mají jednotlivé úseky přiděleny a nesou za ně odpovědnost. Další změnou bude osazení držáků na velkoobjemové plastové pytle, které budou rozmístěny hlavně v místech, kde je velká návštěvnost a tím také nebezpečí, že dojde k znečišťování pobřežních pozemků. Tyto pytle bude jednou týdně svážet rybářská stráž na lodi, a to z důvodu nemožnosti přístupu na pozemky jiným způsobem. Naplněné pytle se budou dávat do kontejneru u rybářské chaty naší organizace. Přistavení kontejneru je projednáno na odboru technických služeb obce Těrlicko. Také zajištění plastových pytlů máme předjednáno s panem jednatelem Ing. Jaroněm z ČRS VÚS Ostrava tak, že nám chybí ještě projednat možnost nějakého finančního příspěvku na provoz člunu (benzín a provozní náklady) a bude zajištěno pak vše ku prospěchu celé naší společnosti.

          Mezi další očistu pokládáme i očistu vodního toku Lučina 1P (473 043), kde na tomto revíru proběhne očista v podzimních měsících, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je dohoda s vedoucím odboru životního prostředí na magistrátu města Havířova panem Ing. Smolou, že v době vegetačního klidu nebudeme provádět očistu břehů. Druhý důvod je vysoká hladina toku, která znemožňuje úklid v řece. Očista je prováděna průběžně po celý rok pracovníky Technických služeb Havířov. I nadále bude náš koncept monitorován a výsledky budou zhodnoceny v průběhu roku." (konec citace) Přítomní uvedený návrh podpořili a přislíbili, že tento návrh budou propagovat.

Návrhy, podněty, aktuality, náměty a diskuse účastníků jednání

Ing. Winkler - reagoval na příspěvek pana předsedy Martínka na hydrologické údaje, kde skutečně jsou k dispozici průtoky z roku 1931 - 1981 a také upozornil, že se připravují nové údaje z roku 1961 - 2001. Dále přednesl krátký příspěvek k letošnímu katastrofálnímu nedostatku vody v tocích, kde v hlavních tocích je průtok na úrovni Q330d i nižší.
M. Martínek - problematika k povolováním odběrů vody pro rybníky.
M. Cholasta - při řešení černých odběrů vody nebo vypouštěním odpadních vod do vodních toků v působnosti MO ČRS Havířov se vodoprávní úřad k výše uvedenému problému staví nezodpovědně. Rovněž není řešena migrační průchodnost ostroretek stěhovavých na záchytné hrázi u Těrlické přehrady. Tento problém bude muset být řešen s Povodí Odry a všech dotčených orgánů.
Ing. Polášek - na tocích jsou díky extremním suchům nízké stavy vody pro existenci života ryb, které navíc ohrožuji nedovolené a zvláště pak nedodržované odběry vody pro MVE a hodnoty MZP.
Doc. Lojkásek - při povolování odběrů vody vodoprávní úřad nezohledňuje biologickou hodnotu toku, kde minimální zůstatkový průtok není stanoven na základě biologického hodnocení ani není detailněji řešen na specifikaci podmínek a potřeb pro vodní živočichy.
Ing. Polášek a Ing. Gebauer - zdůraznili, že dle Metodického pokynu MŽP z roku 1998, je uvedeno: U vodních toků s průtokem Q_355d nižším než 20 l/sec se nedoporučuje povolovat nakládání s vodami umožňující odběr nebo odvádění povrchových vod během celého kalendářního roku. Rovněž dle návrhu Metodického pokynu AOPK ČR z roku 2002 nelze odběry vody z vodního toku povolit při průtoku Q_355d, nižším než 20 l/ sec. Z toho plyne, že by neměl orgán ochrany přírody povolit uvedený odběr vody a přesto je v drtivé častí vše povolováno. Odborem ČV a ŽP ČRS VÚS Ostrava byl zaslán dopis MZe a MŽP na novelizaci a stanovení MZP v souvislosti s biologickou potřebou toku. Rovněž trvá problém s provozem MVE, kdy by měl být povolen odběr vody ve správním řízení na provoz MVE pouze při Q_330d a vyšším průtoku ve vodním toku.
Doc. Lojkásek - světlost česel na většině MVE neodpovídá stanoveným současným podmínkám a mechanicky zraňuje rybí obsádku. V současné době jsou prováděny vědecké výzkumy na stanovení velikosti rozteče česlí na vtoku MVE. Dále vznesl požadavek v souvislosti na výskyt račího moru v toku Prudník, aby členové ČRS byli informováni a případně poučení o výskytu této závažné nemoci včetně veterinárních podmínek. Jeho požadavek byl projednán AOPK ČR a je zapsán v soupisu revírů pro rok 2007. Vlivem teplé zimy byl při ichtyologických průzkumech pozorováno velké množství letošních juvenilních jedinců pstruhů obecných.
M. Martínek - dotace na nákup monté úhoře říčního jsou velmi problematické z hlediska přísných podmínek pro uznání dotace a dále výše ceny, které jsou neúměrně vysoké a nemohou se rovnat nabízeným cenám pro zajištění monté jako pokrmu pro labužníky.
Ing. Kubíček - konstatoval, že většina MVE nemá zajištění automatické blokace turbíny při dosáhnutí Q₃₃₀ průtoku ve vodním toku.
Doc. Lojkásek - při správním řízení by měl trvat ČRS na měření MZP v toku pomocí vodočetné latě.
V. Kožušník - zdokumentoval ekologickou havárií na revíru Kateřina 1A, kde byl tento problém řešen precizně, přesto viník havárie nebyl zjištěn. Rovněž nabídl zdokumentované DVD odboru ČV a ŽP bezplatně.
J. Ihnát - trvat při správním řízení na osazení pevné betonové hrany do náhonu pro zachování MZP v tocích při provozu MVE.
Ing. Gebauer, V. Kožušník - Vyhodnocení havárií a škod spojených s úhynem ryb je provedeno z výkazů o činností jednotlivých MO ČRS, dle kterého lze říci, že úspěšnost vyřešených havárií je velmi nízká a proto se odbor ČV a ŽP rozhodl, že bude zpracován Metodický pokyn ve formě DVD, postup členů ČRS při zjištění havárie jakosti vody, vznik a vymáhání škod vzniklých na rybářském hospodaření ČRS. Doufáme, že bude plnit svou funkci, kde mnohdy dochází ke zbytečným chybám v uvedené problematice. V budoucnu najde nenahraditelné uplatnění a bude vypracován na vysoké úrovni garanty Vilémem Kožušníkem a Danielem Gebauerem. Všichni uvedený návrh podpořili a souhlasili s projektem.
J. Šústek - vznesl dotaz jaké jsou možnosti přiznání dotace na revitalizaci nádrže Pacalůvka. Tento návrh bude řešen spolu s MO ČRS Havířov, ČRS VÚS Ostrava a AOPK ČR Ostrava.

(zpět na obsah)

Informace pro funkcionáře a členy všech MO ČRS na území Severní Moravy a Slezska

- Odbor ČV a ŽP při Výboru Územního Svazu ČRS pro Severní Moravu a Slezsko se sídlem v Ostravě v Mariánských Horách rozhodl, že připraví školení všech čistotářů z MO ČRS. Termín bude upřesněn pozvánkou, která bude předem odeslána na příslušnou MO. Průběžný termín bude pravděpodobně v lednu 2008. Akce bude jednodenní v odpoledních hodinách. Cílem této rozsáhlé akce, bude získání základních znalostí pro výkon čistotářů. Ať už v oblasti čistoty vod a ochrany životního prostředí našich vodních toků a nádrží, tak i ochrany rybářských zájmů ve správních řízení. Školení bude na kvalitní úrovni, kde Vám budou přednášet zkušení odborníci v této oblasti. Předpokládám, že naši nabídku neodmítnete a sejdeme se v hojném počtu v lednu 2008.

- Na základě schváleného plánu práce pro rok 2007, rovněž na podnět sekretariátu VÚS ČRS Ostrava navrhl odbor ČV a ŽP zpracování Metodického pokynu respektive nafilmování DVD pro členy ČRS, které bude sloužit jako odborný návod při vyšetřování havarijních úhynů ryb v rybářských revírech nebo rybochovných zařízení včetně odborného výkladu legislativy v této oblasti podle směrnic EU. Diagnostika havarijních úhynů ryb je velmi náročná a je v ní zapotřebí úzké spolupráce veterinárního lékaře, toxikologa, hydrochemika i hydrobiologa, ale i jiných zainteresovaných právních subjektu státní správy. Cena prováděných vyšetření a analýz je velmi vysoká a v některých případech může překročit i cenu uhynulých ryb. Přesto bývá veškeré úsilí k odhalení viníka marné, jestliže je neodborně a opožděně vedeno místní šetření a není odebráno dostatečné množství důkazního materiálu. Z dlouholetých zkušeností autorů v této oblasti vyplývá, že právě místní šetření je nejcitlivější místo celého náročného procesu diagnostiky havarijních úhynů ryb. V předkládaném Metodickém pokynu DVD jsou shrnuty hlavní zásady vedení místního šetření a vlastní diagnostika při havarijních úhynech ryb. Obecně platné zásady jsou zde doplněny řadou postřehů, praktických poznatků a zkušeností z této problematiky. Při zjištění viníka havárie pak lze vymáhat náhradu škody na rybí obsádce včetně nákladů za likvidaci škod při havárii. Tento Metodický pokyn bude sloužit pro všeobecné využití v praxi nejen pro ČRS, ale i řadě jiných subjektů, dále se předpokládá zvýšení procenta objasnění a zjištěných původců havárie, kteří tuto havárii způsobili, což z ekonomického hlediska je významné a rentabilní. Termín vypracování DVD se předpokládá do 31. prosince 2007, kde garanti tohoto projektu budou pracovník sekretariátu VÚS ČRS Ostrava pan Ing. Daniel Gebauer a člen odboru ČV a ŽP VÚS ČRS Ostrava pan Vilém Kožušník, případně další autoři.

S pozdravem "Petrův zdar".

(zpět na obsah)