Český rybářský svaz
Územní výbor pro Severní Moravu a Slezsko
Jahnova 14, 709 00 Ostrava, tel.: 596 620 583, fax: 596 620 078
e-mail: sekretariat@rybsvaz-ms.cz     domovské stránky: crs-ova.fishnet.cz

Čistotář - Občasník o nás i o Vás
Číslo 14 / prosinec 2004 - další čísla občasníku ČISTOTÁŘ

Z obsahu:

  • Vodní dílo Slezská Harta a stav čistoty prostředí
  • Kormorán na Slovensku - postřehy z konference
  • Ryby a průtoková minima v tocích
  • Považuji za nutné zamyslet se nad činností ČRS - rozhovor s RNDr.Petrem Loykou,CSc.
  • Adresa redakce, dotazy a příspěvky

    Vodní dílo Slezská Harta a stav čistoty prostředí

            Dne 8.září 2004 proběhlo na Slezské Hartě dílčí zhodnocení dohody týkající se vodního díla, jež byla uzavřena mezi Povodím Odry, s.p. a Moravskoslezským územním výborem ČRS. Tato dohoda o spolupráci uzavřená v zájmu obou stran se týká všech rybářských revírů, kde je správcem toků či nádrží Povodí Odry, s.p..

            Jedním z rozhodujících ustanovení předmětné dohody je mimo jiné zájem obou partnerů na dosažení stavu čistoty zátopy a okolí nádrže bez roztroušených odpadků a to především papíru, PET lahví, plastových obalů, zbytků rybářských vlasců atd. Před dvěmi lety byl stav čistoty zátopy alarmující, přestože členové ČRS zajišťovali minimálně jarní úklid okolí nádrže a ve spolupráci s Povodím Odry, s.p. byl prováděn jejich odvoz, soustředění v přístavišti a uložení na skládce odpadů. Původci sesbíraného odpadu však nebyli pouze jen někteří neukáznění rybáři, ale také občasní návštěvníci Slezské Harty převážně v letním období.

            V průběhu letošní sezóny bylo ze strany ČRS přijato několik opatření, která přispěla ke zlepšení stavu životního prostředí. Jedná se zejména o instalaci odpadkových košů na rybářsky frekventovaných úsecích a prohloubení spolupráce obcí sdružených v oblasti Slezské Harty. Obce provádějí taktéž opatření v rámci svých katastrálních území, kde pro ně platí zákonné povinnosti vyplývající z platné legislativy v oblasti ochrany čistoty životního prostředí. ČRS se v této věci rovněž obrátil na Krajský úřad Moravskoslezského kraje s prosbou o zásah či dotaci obcí v zájmu rozvoje regionu Slezská Harta.

            V této souvislosti nelze opomenout intenzivní výkon profesionálního pracovníka rybářské stráže i členů dobrovolné rybářské stráže, zintenzivnění kontrol ve spolupráci se správcem nádrže a součinnost s Policií ČR při provádění společných kontrol.

            Při hodnocení současného stavu je nutné konstatovat, že po provedení prohlídky přístupných úseků zátopy a pořízení fotodokumentace, je zřejmé pronikavé zlepšení stavu čistoty, nesrovnatelné se stavem před dvěmi lety. Současný stav je výsledkem tlaku a úsilí všech partnerů, včetně osvěty mezi rybářskou a širší veřejností. Přesto zbývá dořešit několik zbývajících problémů. Jsou to především nepovolené vjezdy motorových vozidel, stanování v zátopě, odhazování odpadů do zalesněných zasakovacích pásů nádrže, odhazování klubek rybářských vlasců, kamenná ohniště v zátopě, která brání v údržbě travnatých ploch a poškozují mechaniku ve vlastnictví správce toku. Postupnou realizací dalších opatření budou i tyto nedostatky postupně odstraněny v zájmu veřejnosti, která využívá vodní dílo k rybářským případně k rekreačním účelům.

            Závěrem chci zdůraznit, že letošní dílčí hodnocení je velmi dobré za což patří poděkování profesionální rybářské stráži, dobrovolné rybářské stráži, správci vodního díla, přilehlým obcím a v neposlední řadě také ukázněným rybářům.

    Ing. Květoslav Polášek
    (předseda odboru ČV a ŽP při VÚS ČRS)
    (zpět na obsah)


    Kormorán na Slovensku - postřehy z konference

    O tom, že kormorán velký je problém skutečně celoevropský, se mohli 5. listopadu přesvědčit účastníci mezinárodní konference v Žilině, kterou uspořádal Slovenský rybářský svaz (SRZ) pod názvem „Problematika škod způsobených kormoránem na revírech SRZ. Přizvaní odborníci z řad rybářů, ornitologů, ochrany přírody a státní správy ze Slovenska, České republiky, Rakouska a Německa byli přizváni, přednesli své zkušenosti z monitoringu a výzkumu tohoto problematického ptačího druhu a také aby spolupracovali při formulaci základních přístupů k řešení problému na interdisciplinární úrovni.

    Území Slovenska stejně jako území Česka, je jednou z destinací severských populací kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) při jejich severojižních zimních tazích. Mezi nejpostiženější území přitom patří severozápadní část Slovenska, konkrétně toky Váh a Orava. Jen na Váhu je evidováno několik lokalit se zimním výskytem více než 200 jedinců. Celkový počet kormoránů na slovenském území pak představuje v zimním období, podle posledního sčítání, cca 13 000 ks. Monitoring provádí SRZ již od roku 1995 a je organizován obdobně jako u nás za pomoci členů místních (základních) organizací (především hospodářů a rybářské stráže). Cílem těchto aktivit je upozornit na škody, které jsou takto vysokými počty tohoto výhradně rybožravého ptáka způsobovány a také na důsledky, které by další přehlížení negativních vlivů s tím spojených mohlo znamenat. Stejně jako u nás ani na Slovensku totiž stále neexistuje legální způsob, který by sportovním rybářům umožnil regulaci počtu kormorána, nebo kompenzaci škod vzniklých v důsledku jeho predace na volných vodách. Výjimky k odstřelu je možné získat téměř výhradně pouze pro zařízení sloužící chovu ryb za komerčním účelem. Majitelé těchto zařízení také mohou za určitých podmínek nárokovat kompenzaci vzniklých škod. Zajímavé ovšem je, že pokud si majitel rybníků získá povolení k odstřelu kormoránu, automaticky mu tím zaniká nárok na náhradu škody. Spornost tohoto ustanovení je očividná, protože odstřel nebo plašení kormorána sice vzniklé škody může snížit, avšak účinek těchto opatření může být velice nízký. Při jednotlivých vystoupeních zástupců SRZ pak asi nejčastěji zaznělo, že mezi největší nebezpečí patří zvýšený výskyt kormoránů na pstruhových úsecích vodních toků, kde v důsledku toho dochází ke katastrofálnímu úbytku zejména lipana podhorního. Tato ryba, žijící především v hejnech, nevyužívá úkryty a proto se stává snadnou kořistí kormorána. Navíc pstruhové toky postižených oblastí jsou lokalitou výskytu hlavatky podunajské (původní rybí druh), jejíž populace je v současnosti velice nestabilní (udržování probíhá prakticky výhradě z aktivity SRZ) a tudíž i velmi zranitelná.

    Představitelé státní ochrany přírody (Štátna ochrana prírody, Ústav ekologie) koncipovali své příspěvky spíše umírněně s možností další diskuze. Podle jejich názoru je výrazný nárůst populace kormorána v posledních letech zřejmý, ale současně upozornili na stagnaci (v Evropě i na Slovensku) v posledních dvou letech. Především je podle nich nutné odlišovat tažné populace od populací hnízdících na území Slovenska, které jsou stále považovány za ohrožené a proto i nadále trvá zájem na jejich ochraně. Pokud se týká možnosti řešení vzniklého problému s tažnými kormorány, spíše se zástupci státní ochrany přírody kloní (až na výjimky) k plašení za pomocí různých technologií (plynová děla, laserové zbraně, generátorů různých zvuků) nebo k ochraně rybochovných zařízení sítěmi. Radikálnější postoj k ochraně kormorána zaujali především zástupci ornitologického sdružení. Kormorán velký je podle jejich názoru součástí původní fauny Slovenska a je tedy nutné je považovat za nedělitelnou součást vodních ekosystémů na Slovesnku. Jejich fyzická likvidace je tedy z hlediska ochrany ptáků nežádoucí, nehledě k tomu, že střelba plaší také další druhy vodního ptactva, což u nich vyvolává stres, který v těžkých zimních podmínkách může znamenat oslabení či úhyn ptáků. Jako přípustné metody ochrany rybochovů považují ornitologové neletální opatření (plašení, sítě apod.). Z úst zástupců ochrany přírody často zaznívalo slůvko „alternativní“, nicméně jimi prezentované závěry byly spíše standardní a nijak průlomové. Nehledě k tomu, že neletální metody jsou dle zkušeností účinné pouze na velmi omezených a jasně definovaných plochách. Stejně tak jsou omezeny možnosti náhrady vzniklých škod. K možnosti řešení situace na volných vodách tedy zaznělo až zoufale málo námětů. Domnívám se, že je to způsobeno neustálými střety mezi zájmovými skupinami, jejichž podstatou jsou dohady o tom, čí zájem je vyšší. Tyto mnohdy až osobní spory však brání otevřené a konstruktivní diskusi . Při hledání řešení je nezbytné opustit subjektivní vnímání věci a naopak se společně se zaměřit se na informace věcné, ověřené a platné.

    Velké očekávání bylo spojeno s vystoupením odborníků ze zahraničí, zejména Ing. Kohla z Rakouska a prof. Steffense z Německa. Obě zastoupené země jsou již delší dobu součástí Evropské unie a proto byly se zájmem vyslechnuty především praktické zkušenosti s aplikací směrnice Rady (č. 79/409/EHS) o ochraně volně žijících ptáků, která je součástí legislativy obou zemí a od letošního roku také součástí našeho zákona o ochraně přírody a krajiny a od roku 2002 součástí zákona o ochraně přírody Slovenské republiky. Cílem této směrnice je ochrana všech druhů ptáků volně se vyskytujících na území členských států, tedy i kormorána.

    Ing. Kohl nejdříve hovořil o biologii kormorána a vývoji jeho populací v Evropě, o příčinách stávající situace, která podle něj spočívá především v poškození původního prostředí kormorána v minulosti člověkem. Z tohoto faktu pak odvodil, že se v současnosti již nesmí opakovat nekoncepční a unáhlená řešení, která by mohla iniciovat podobné problémy v blízké budoucnosti. Podle něj je nejdříve nutné jasně a odborně definovat vzniklý problém a na základě toho teprve hledat možná řešení. Ve smyslu plnění směrnice Rady to znamená vymezit pojem „závažná škoda“, který se objevuje v článku 9 směrnice, kde je uvedeno, že redukce počtu populace konkrétního druhu je možná v případě prevence závažných škod na produkci uvedených hospodářských odvětví včetně rybářství. Uhynulé ostroretky nalezené na břehu toku Savinja ve Slovinsku po náletu kormorána (foto z prezentace Ing. Kohla) Formulaci problému v Rakousku předcházela jednání mezi rybáři, ochránci přírody, ornitology a dalšími odborníky, na základě kterých byla ustanovena pracovní skupina. Výsledkem jednání pracovní skupiny pak byla opatření, která jsou jednak kompromisem mezi zájmy ochrany přírody a mezi zájmy hospodařících subjektů, ale jsou také v souladu s platnou legislativou. Došlo k rozdělení postižených oblastí na zóny ochrany kormoránů a zásahové zóny. Zóny ochrany jsou soustředěny především na tok Dunaje, který je velmi úživný a vyskytuje se v něm stabilní a druhově bohaté rybí společenstvo, které je schopné zvýšené predaci kormoránů odolávat. Zásahové zóny byly vyhlášeny především na menších podhorských tocích, kde v důsledku náletů kormorána docházelo k obrovským ztrátám jak na hospodaření tak na biologické hodnotě toků. V těchto zónách byl povolen odstřel kormoránů. Výsledkem uvedených opatření je dle provedených sledování omezení vzniku nových nocovišť, snížení predačního tlaku a v neposlední řadě také snížení napětí mezi rybáři a ochránci přírody. Závěrem Ing. Kohl upozornil, že v Rakousku není možné získávání náhradu za škody způsobené kormoránem, byť se jedná o komerční velkochovy. Krátce se také vyjádřil k neletálním způsobům plašení kormorána, které považuje za vysoce nákladné a jejich efektivita je dle jeho zkušeností nízká.

    Prof. Steffens rovněž hovořil o problémech spojených s prosazením redukce počtu kormoránů na volných vodách. V Německu bylo k posouzení situace přistupováno na regionálních úrovni. Rozsah a pravidla pro odstřel kormoránů si jednotlivé spolkové země určily na základě vlastních průzkumů a dohod mezi ochranou přírody a rybáři. V současnosti je odstřel kormoránů realizován na celém území Německa. Získání povolení k odstřelu je však značně složitý správní akt. Ve vydaných povoleních je stanovena možná doba lovu a konkrétní počet jedinců určených k odstřelu. Platnost povolení je omezena na 2-3 roky. V Německu se však potýkají s nedostatkem strážců ohrožených lokalit a také nezájmem lovců, kteří nechtějí tento nezajímavý a obtížně ulovitelný druh střílet. Za důležitou v tomto směru považuje prof. Steffens spolupráci na mezinárodní úrovni.

    Česká republika byla zastoupena vystoupeními Doc. Spurného na téma „Vliv predace kormorána na rybí společenstva ČR“ a Doc. Adámka na téma „Potravní biologie kormorána velkého“, které již u nás byly představeny na několika seminářích a konferencích.

    Konferenci uzavřela diskuse však účastníků k předneseným příspěvkům a také k formulaci závěrů ve formě dalšího společného postupu v problematice tažných populací kormorána velkého. Bylo dohodnuto, že SR se zapojí do mezinárodních projektů zabývajících se touto problematikou (např. INTERCAFE, který je pokračováním projektů REDCAFE a měl by být zaměřen více na problematiku ochrany volných vod). Dále by mělo dojít k plošnému a dlouhodobému monitoringu populace kormorána ve spolupráci s rybáři, ornitology a ochránci přírody. Významným závěrem je iniciace revitalizace vodních toků a návrh konkrétních projektů, což by jistě mohlo přispět k zpřírodnění upravených koryt vodních toků, která jsou kormorány vyhledávána pro jejich nízkou členitost a tím snadnou dostupnost potravy. Petr Birklen

    Petr Birklen
    (zpět na obsah)


    Ryby a průtoková minima v tocích

    Přírodní rozkolísanost průtoků ve vodních tocích bývá značná. Příčinami průtokových minim jsou buď suchá údobí v teplé části roků nebo v chladných po zamrznutí půd a pokrytí sněhem. Podrobnějším padesátiletým měřením v malých beskydských povodích bylo zjištěno, že v hodnocených letech tam bylo 103 až 244 dnů, tj. 28,2 až 66,7 % dnů z jejich celkového počtu bez deště. Jejich opakování ve dvou blízkých malých povodích nebyla stejná, protože se lišila podle místních srážkových i půdních podmínek. Se zvětšujícími se plochami povodí nejsou ty rozdíly až tak veliké. Hodnoty minimálních průtoků vody v malých tocích málo klesnou pod 1,0 až 0,5 l/s km2, ve větších však i více. Vyskytují se, pokud více dnů nepršelo a bylo tepleji s intenzivními výpary, nebo když v chladném údobí půda zamrzla. Ze záznamů jsme zjistili, že v teplém ročním údobí se průtoky menší než 5 l/s km2 s různými minimy v jednotlivých rocích vyskytly 1 až 5 krát a trvaly 1 až 13 dnů. V chladném údobí jednotlivých roků byla minima 1 až 4 krát a trvala 1 až 28 dnů. Byla až 45 krát menší než průměrný roční specifický průtok vypočtený v l/s km2. Tyto jevy mají veliký rozptyl.

    Čím to bývá způsobeno? Téměř každý rok po bouřkových lijácích nebo po méně intenzivních, ale dlouho trvajících deštích - na počátku července 1997 na severní Moravě – menší část dešťové vody ve velmi krátkém čase odteče po půdním povrchu, vydatně přispívajíc k nebezpečné povodni s erozí rýh, dna a břehů toků. Větší díl dešťové vody rychle vsákne do půdy, ale část z ní opět volněji odtéká a několik dnů se podílí na sestupu průtokové vlny. Jiná část zůstává v půdě podle jejích fyzikálních vlastností déle uchovávána a je čerpána vegetací pro růst. Hloubka půd vesměs není veliká, na horských úbočích činí jen desítky cm, v podhůří a v rovinách je větší. Přebytek půdní vody může pomaleji prosakovat až do matečných hornin v podloží, jejichž vrstvy nejsou úplně nepropustnými. Odtoková minima v tocích se proto vytvářejí až v bezdešťových obdobích po poklesu zásob půdní vody. Odtoky potom tvoří převážně díl vody odtékající z hlubších vrstev (kolektorů) hornin, což závisí na geologii (petrografii, strategii uložení vrstev) podloží. Tento režim mohou lidé jen místně a mírně ovlivňovat. Pod vodními nádržemi mohou být odtoky v tocích účelově ovlivňovány, ale pod prameništi již ne. Z hydrologických měření v Moravskoslezských Beskydech jsme zjistili, že průtoky menší než 5 l/s km2 byly zaznamenány zejména v listopadu-prosinci 1960, lednu 2000, srpnu 2003, a ve 2. pololetí 2004. Pravděpodobnějším je jejich výskyt na podzim a méně častým je v létě, ač to není pravidlem.

    Voda z hlubších kolektorů má vyrovnanější, přírodní chemické složení. Při velmi nízkých průtocích může být voda víc z místních (komunálních) zdrojů znečištěna. Teplota i obsah kyslíku kolísají průběhem dnů a nocí. Mohou se projevit její ztráty výpary i zpětnými vsaky z koryta. Klesnou průtočné rychlosti a je ovlivňováno složení a množství drobných organizmů. Pro rybí existence je nepříznivým úbytek úkrytů. Zůstávají-li ve vegetačním období část dna i břehy nezatopeny, zarůstají nízkou vegetací a místy dřevinami. To je biologicky prospěšné, ale hydraulicky i hydrologicky nepříznivé. Dynamika vývoje malého toku jej vrací do přírodě bližšího stavu, ale to má být správci vhodně usměrňováno, i když s většími provozními náklady, podle obecných i místních zkušeností.

    V souladu s rybářskými zájmy je stěží možné tento stav a vývoj předpovídat a zájmově jej ovlivňovat. Na podzim v malých tocích úbytek vody vylučuje migrace pstruha. Je nutné věnovat plnou pozornost hydrologii toků zejména v době minimálních odtoků. Bránit neoprávněnému chytání ryb, sledovat a řešit zvýšené ohrožování ryb predátory. Není vyloučeno nebezpečí znečištění vody i rybích infekcí. Nutným může být odlov a přemístění ryb z ohrožených úseků toků na dočasně vhodnější stanoviště. Závady musí být vyřešeny jen po určení jejich příčin pohotově, a někdy i s nezbytným kompromisem.

    Milan Jařabáč
    (zpět na obsah)


    Považuji za nutné zamyslet se nad činností ČRS RNDr. Petr Loyka, CSc.

    RNDr. Petr Loyka, CSc. je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a kandidát biologických věd Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky. V současnosti zastává funkci vedoucího odboru životního prostředí Magistrátu města Olomouce. Jeho odbornou specializací je ekologie vodních ekosystémů, ekologie ryb, ochrana přírody a krajiny a její revitalizace, veřejná správa. Zpracoval více než 60 znaleckých posudků, odborných prací, článků a studií. Mimo to je také členem ČRS a a v MO ČRS Olomouc mu byla svěřena funkce místopředsedy.

    Jsi úředníkem veřejné správy, autorem mnoha průzkumů a studií, ale také aktivním členem ČRS. Která z těchto činností tě naplňuje nejvíce?

    Všechny tyto činnosti spolu přímo souvisí a naplňují mě jako celek. Mám práci, která mě baví, dávám jí maximum a rodinu, která to toleruje. Tím, že dělám průzkumy, studie a posudky držím kontakt s oborem a zároveň připravuji nové věci k realizaci. V ČRS jsem místopředsedou olomoucké organizace, kterého rybáři vnímají jako zastánce principů ochrany přírody a nového pojetí rybářství ve volných vodách. Prostě někteří mě kritizují a tvrdí, že to, co prosazuji je pro rybáře nevýhodné a není třeba nic měnit, jiní, zejména ti mladší mě podporují.

    V roce 2001 jsi zpracoval studii „Obnova říčního kontinua řeky Moravy na území CHKO Litovelské Pomoraví“, která navrhuje zpřístupnění 5 migrační překážek na toku Moravy. Do dnešního dne bylo realizováno zprůchodnění stupně Mohelnice a nyní je připravena k projednání rybí cesta v Nových Mlýnech. To je slušné tempo uvedení závěrů studie v praxi. Jaké bude pokračování?

    V současné době dokončujeme první etapu ověřovací studie migrační prostupnosti balvanitého skluzu Mohelnice. Označkovali jsme početný vzorek ryb a hodnotíme úroveň jejich migrace. První výsledky jsou velmi zajímavé. Úměrně svým časovým možnostem se i nadále samozřejmě věnuji dalším lokalitám a netajím se tím, že je chci dovést až k realizaci. Co se týká úplně nových věcí, tak z pozice vedoucího odboru životního prostředí se snažím, aby jak součástí protipovodňových opatření v Olomouci, tak i nového vodáckého kanálu bylo funkční zprůchodnění obou olomouckých jezů.

    Ustanovení §13 zákona o rybářství (blíže rozvedené v §9 vyhlášky) říká, že k lovu s agregátem v rybářských revírech je nutná výjimka, která však může být udělena pouze uživateli rybářského revíru. Nemyslíš si, že se tímto zbytečně komplikuje možnost průzkumů různým vědeckým pracovištím? Jistě tím bude nadměrně zatěžován také uživatel revírů (územní svazy), který bude muset případné žádosti pro tyto subjekty vyřizovat.

    Na základě vlastní zkušenosti se získáváním této výjimky mohu potvrdit, že jde o naprosto nevhodně zformulované ustanovení a nechápu, co má být jeho cílem v praxi. Je to jen další „hluché místo“ ve zmiňované vyhlášce. Celé ustanovení je nutné změnit tak, aby si například zmiňované vědecké pracoviště mohlo o výjimku samo požádat s tím, že již přímo k žádosti doloží úředníkovi souhlas uživatele revíru s podmínkami.

    V čem v současné době spatřuješ priority, kterými by se měl ČRS ve smyslu zlepšování podmínek vodního prostředí zabývat?

    Ta otázka je velmi široká a nemá cenu, abych tady vyjmenoval činnosti svazu v oblasti čistoty vod, podpory revitalizací apod.,ve kterých je nutné pokračovat, nebo připomínal, že to byli právě rybáři, kteří svojí důsledností odstartovali řešení problematiky malých vodních elektráren v naší zemi… Považuji za nutné zamyslet se i nad naší vlastní činností a postupně přehodnotit u tekoucích vod osazovací plány jednotlivých revírů, aby vycházely z ichtyologických prací, především z aktuálních údajů o současném druhovém složení a přirozené reprodukci. Možná to zrovna u mě někoho překvapí, ale do zlepšování podmínek vodního prostředí ve všech ekologických souvislostech já osobně zahrnuji i řešení aktuální situace kolem některých predátorů. Konkrétně u kormorána je nutné hodně nahlas mluvit o náhradách skutečných škod a stanovit konečně jasná „pravidla hry“.

    Děkuji za rozhovor.

    Rozhovor připravil Petr Birklen
    (zpět na obsah)


    další čísla občasníku ČISTOTÁŘ


  • Články obsažené v občasníku "ČISTOTÁŘ", jsou buď výtahem z citovaných zdrojů,
    nebo reprezentují názory a zkušenosti jejich pisatelů.
    Vydání připravil: Mgr. Petr Birklen

    Dotazy a příspěvky zasílejte na:
    VÚS ČRS, Mgr. Petr Birklen, Jahnova 14, 709 00 Ostrava
    Nebo na email: ekolcrsova@cbox.cz

     
     

    © 2000-2004 VÚS ČRS Ostrava © 2000-2004 Created and designed by fishnet.cz