Český rybářský svaz
Územní výbor pro Severní Moravu a Slezsko
Jahnova 14, 709 00 Ostrava, tel.: 596 620 583, fax: 596 620 078
e-mail: sekretariat@rybsvaz-ms.cz     domovské stránky: crs-ova.fishnet.cz

Čistotář - Občasník o nás i o Vás
Číslo 13 / září 2004 - další čísla občasníku ČISTOTÁŘ

Z obsahu:

  • Úvodní slovo
  • Dynamika v bystřinných tocích působí i na ryby
  • Bez kyslíku to ve vodě bohužel nejde
  • Výzva ve věci parkování vozidel, stanování a rozdělávání ohňů na Slezské Hartě
  • Vybrali jsme z článku "Život v našich vodách"
  • Adresa redakce, dotazy a příspěvky

    Je 15. září a prší. Co na tom? Pro mnohé je to jen prosté sdělení takřka bez významu, avšak pro přírodu zkoušenou dlouhodobým suchem se jedná o velkou událost. Odtoky z drobných povodí se po roce opět přiblížily minimálním hodnotám, místy klesly až k nule. Tato situace se viditelně projevila i na tak významných tocích jako jsou Odra, Ostravice, Bečva nebo Morava. Právě bystřiny s velkou rozkolísaností průtoků jsou nedostatkem vody postiženy nejvíce a spolu s nimi také rybí obsádky a další vodní organismy. Organizace využívající bystřiny jako odchovných základen pstruha by o těchto nepříjemných stavech mohly dlouze vyprávět. Proto Vám možná přijdou vhod příspěvky Ing. Milana Jařabáče a Ing. Jana Blahuta. Ing. Jařabáč Vám nabídne exkurz do dynamiky bystřinných vodních toků, historie jejich úprav, ale také do souvislostí spojených s jejich úpravami. Ing. Blahut se pak ve svém neméně zajímavém příspěvku zabývá vážným tématem nízkých koncentrací kyslíku ve vodních tocích v letním období. Výše nasycenosti vody kyslíkem ve vodních tocích je totiž dána nejen objemem průtoků, ale také morfologickou členitostí koryt vodních toků. V současnosti ovšem mnohá koryta v důsledku jejich úprav přirozenou morfologickou členitost ztratila. Ing.Blahut se zabývá možností, jak se za pomocí jednoduchých a přitom účinných opatření těmto stavům alespoň částečně bránit. Občasník Čistotář má za sebou dlouhou přestávku, v průběhu které se nashromáždilo velké množství materiálu vhodného k uveřejnění. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl upustit v tomto čísle od rozhovoru. Doufám, že Vás tato drobná změna příliš nezklame a naopak oceníte kvalitu dvou hlavních příspěvků, které vám přinášíme. A nezapomeňte! Stále velice rádi přivítáme i Vaše poznatky či zkušenosti, které pak budeme moci otisknout v některém z dalších čísel Čistotáře. Přeji Vám příjemné čtení s kulisou podzimního deště za okny.

    Petr Birklen
    (zpět na obsah)


    Dynamika v bystřinných tocích působí i na ryby

    Horské toky na Severní Moravě

    Hrubý Jeseník a Moravskoslezské Beskydy jsou severomoravskými horskými oblastmi s prameništi bystřin. Náš územní výbor i místní organizace ČRS tam mají za úkol pomáhat s udržováním ekologicky příznivého vodního prostředí spolu s uspokojováním zájmů rybářů, což není snadné. Uvedu některé zásady pro vztahy mezi prostředím a rybami v bystřinách.

    O obou pohořích víme, že tam častěji a více prší v teplém, a sníh leží poněkud déle v chladném ročním údobí než v nížinách. Teploty ovzduší jsou v horách nižší, častěji a silněji tam vane vítr. Půdy na hřebenech a svazích hor nejsou příliš hluboké, a proto mají menší retenční kapacitu. Vodní bilance v malých povodích značně závisí i tam na výparech a vegetační transpiraci. Asi třetina až polovina srážkových úhrnů, a po silných deštích ještě více, odtéká sítí bystřin, v nichž žijí ryby i jiní vodních živočichové. Deště jsou časově, intenzitami i úhrny v přírodě velmi rozkolísané, a formují odtokový režimu. Plošná hustota sítě bystřin v malých povodích pod prameništi není stálá, po silných deštích se dočasně zvětšuje drobnými přítoky. V podhůří, a ještě více v nížinách, jsou již odlišné životní podmínky pro ryby, ovlivňují jejich složení i počty.

    Minimální průtoky poklesávají v horách pod prameništi po delších suchých obdobích i pod 0,5 l/s.km2. Vrcholy průtokových vln (jen po několik minut) tam vzácněji přesahují až 3 000 l/s.km2. Voda má ve strmých korytech velikou erozní energii. Vymílá občas rýhy na svazích, prohlubuje bystřinná dna, podemílá a strhává konkávní břehy a břehové porosty, odnáší spláví - větve, úlomky i celé stromy. Katastrofální povodňové vlny v různé míře odplavují z postižených úseků bystřinných koryt ryby. Ale katastrofální povodeň na počátku července 1997 na Severní Moravě nás poučila, že její následky nebyly všude jen nepříznivými, i když byly výraznými. Část ryb si v těchto velmi nepříznivých podmínkách dočasně vyhledala úkryty, aby se následně podílely na obnově biosystému. Nejen velký průtok, ale též chemické složení povodňové vody postihují ryby. Nejsou to jen změny teploty vody, obsah kyslíku a zákaly plaveninami, ale více i odplavované škodliviny ve vzestupné části povodňové vlny. To se dotýká ještě víc ryb ve středních a dolních úsecích toků. Minimální průtoky se nejvíc a nejdéle v našem kraji vyskytují v zimních měsících po zamrznutí půdy a bez tání sněhu. Např. v povodí Ostravice - nad dnešní vodní nádrží Šance - byly velmi nízké průtoky q < 5 l/s.km2 zaznamenávány od 24.11.1953 po 86 dnů.

    O historii hrazení bystřin

    Snahy produktivněji využívat pozemky pro pastvu, stavět domy, cesty, inženýrské sítě, v lesích hospodařit s většími výnosy a zisky, donutily vyspělejší evropské země více chránit záplavami a povodňovými škodami ohrožované pozemky. Proto bylo na konci 19. století v Rakousku - Uhersku uzákoněno hrazení bystřin tlumící zrychlenou plošnou erozi půd v malých horských a pahorkatinných povodích. Tato služba byla založena pro Slezsko v roce 1884 se v Těšíně, ale se zaměřením na prameniště povodí Visly. Vedení této sekce však bylo přeloženo v roce 1888 do Lanškrouna a 1890 do Královských Vinohrad (Prahy). Teprve v roce 1906 (k sanaci povodňových škod v povodí Opavy z let 1902 a 1903) vznikla tzv. expozitura pro Slezsko v Opavě a pro Moravu v roce 1909 v Brně. Odtud byly řízeny stavební správy sídlící v Pražmě, později v Tyře a ve Frýdku, ve Valašském Meziříčí a v Šumperku. V roce 1928 byla zřízena Moravskoslezská země a zahrazování bystřin v ní řízeno jen z Brna. Expozitura v Opavě byla zrušena. Služba pro hrazení bystřin sanovala převážně jen povodňové škody, protože měla omezené finanční prostředky. Na nákladech se podíleli stát, země i místně poškození nebo ohrožovaní zájemníci. Vysoký podíl ručních prací a potahová přeprava stavebních hmot byly tehdy nezbytnými. S vedoucími stavebních správ spolupracovali všude 2-3 technici, 5-6 mistrů a 35-60 dělníků. Tyto náročné pracovní možnosti byly poněkud vylepšovány teprve od padesátých let v minulém století. Podle dnešních informací nebylo zahrazeno víc než 6 až 10% z celkové délky 20 tisíc km bystřin na území ČR, z nichž 1/3 je na Moravě v prameništích povodí Odry a Moravy s levostranným přítokem Bečvou.

    Legislativa správ toků

    Po vydání zákona č. 254/2001 Sb. o vodách byly toky v ČR podle § 47 odst. (1) rozčleněny na významné a drobné vodní toky. Seznam významných vodních toků byl jmenovitě uveden ve vyhláškách Ministerstva zemědělství č. 470/2001 Sb. a č. 333/2003 Sb., mezi ně byly zařazeny i některé bystřiny. Jejich správu v zájmové oblasti Výboru územního svazu ČRS v Ostravě vykonávají státní podniky Povodí Odry v Ostravě a Povodí Moravy v Brně. Platný zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) obnovil právní základ činností hrazení bystřin (jako části drobných toků) a zahrnul tzv. meliorace a hrazení bystřin v lesích v základní formě jako nárok ze zákona ve veřejném zájmu s možností stanovit podrobnosti právním předpisem. Připravená vyhláška však nebyla uvolněna do nezbytného legislativního projednávání. Správu těchto bystřin konají Lesy ČR., státní podnik v Hradci Králové, oblastními správami toků - na našem zájmovém území sídlícími ve Frýdku-Místku (s pracovištěm i v Krnově), ve Vsetíně a v Šumperku. Podle rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 1.3.2001 Lesy ČR s.p. používají k nápravě povodňových škod vlastní finanční zdroje získané z příjmů své lesnické činnosti. Toto řešení se velmi liší od dřívějšího, tradičního v této veřejné službě.

    Existenční podmínky pro ryby v zahrazených bystřinách

    Podíl zahrazených bystřin není veliký ve vztahu k jejich úhrnné délce. Prostředí ve všech povodích je narušováno a dotčeno. Je třeba se nejspíše zabývat stavem celých toků bystřin, ne jen jejich dílčími zahrazenými úseky nebo jednotlivými objekty. Veliká přírodní rozkolísanost průtoků ohrožující ryby, a také rybářské zájmy, není pod prameništi lidsky zásadněji účelově změnitelná. Výjimku tvoří toky pod vodními nádržemi.

    V neupravených tocích je třeba dbát na zachovávání úkrytů pro ryby, např. mezi kořeny dřevin v patách konkávních břehů nebo pod velkými kameny na bystřinném dně. Spádové stupně nebo prahy zahrazených bystřin jsou příznivějšími, mají-li hlubší vývary, ale jejich vodou nenarušené kamenné zdivo je bez úkrytů. Tento nedostatek je nutné všude vyřešit již v projektu, ale to zpravidla poněkud zvýší stavební náklad, což dřív nebylo žádoucí.

    Vyšší spádové objekty tvoří překážky tahům lososovitých ryb. U pstruha obecného jde o podzimní měsíce, které často mají velmi nízké průtoky vody, a to činí překonávání stupňů ve dně zvlášť obtížným. Potřebnou výšku stupňů je nutné řešit podle místních hydraulických podmínek citlivě pro ryby. Vyhláškou min. zemědělství č. 433/2001 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby k lepšímu plnění funkcí lesa, je v § 5 odst. 8 jejich výška omezena na 1 000 mm. Technickým řešením této zábrany jsou rybí přechody, které se teprve počínají uvádět do praxe, častěji však ve středních a dolních úsecích toků. Lepšími než přechody úzkým stupňovitým žlabem u břehu z vývaru nad korunu stupně jsou boční obtokové kanály. Přechody musí pro daný účel vyhovovat i při velmi malých průtocích, které jsou nejčastějšími právě na podzim. Stává se, že při větších průtocích v nich voda protéká příliš rychle, a proto nefungují. Doporučuje se místním organizacím ČRS sledovat účinky přechodů pro ryby i pokusnými odlovy k prokázání skutečností a důkazů.

    Zahrazené bystřiny zpravidla mají jen pravidelně upravená koryta mezi spádovými objekty, která nejsou příznivá pro život ryb. Jsme si vědomi, že průtočný profil musí být dimenzován na bezpečné provedení povodňových vln podle hydrologických výpočtů, a stává se pro ryby nepříznivým při velmi nízkých průtocích. Nezbývá, než hledat optimální řešení rozporů potřebnými kompromisy. Organizační složky ČRS jsou nyní častěji zvány k účasti na správním projednávání projektů hrazení bystřin a mají tam příležitost předložit zdůvodněná vyjádření, aby bylo možné uvést do souladu technické podmínky řešení s místními zkušenostmi z dynamiky vodního prostředí včetně vodních živočichů.

    Téma toho příspěvku navazuje na mnoho dílčích souvisejících prvků, což nelze vyjádřit dostatečně krátkou informací. Proto doporučujeme obracet se s dílčími dotazy i s Vašimi zkušenostmi na odbor čistoty vod a životního prostředí při VÚS ČRS v Ostravě, žádat o vysvětlení, doplnění nebo diskusi.

    Ing. Milan Jařabáč, CSc.
    (člen odboru ČV a ŽP při VÚS ČRS)
    (zpět na obsah)


    Bez kyslíku to ve vodě bohužel nejde
    aneb úvaha o tom, zda je nutné v létě řekám pomáhat, či jen čekat na úhyn ryb

    V létě dochází v řekách k zajímavému efektu: s rostoucí teplotou klesá ve vodě obsah tzv. rozpuštěného vzdychu a ryby a jiné vodní organismy se začínají dusit. Zároveň, jak je obvyklé, klesá průtok, snižuje se vodní hladina, zahřívá se vodní sloupec. A pak se zde začínají objevovat (na štěrkonosných tocích,jak je třeba dodat) kamenné hrázky,které od nepaměti staví jak děti (které neví, co činí) i dospělí (ti to dělají pro děti) a to někdy nevědomě a někdy vědomě. V mém případě vědomě, po zvážení několika faktů.

    Na hrázkách, které obvykle zvedají hladinu voda nastoupá a pak se přelije vodním skokem , přičemž dochází k strhávání vzduchu vodním proudem a jeho pohlcení. Část energie se pohlcuje (známý efekt dissipace energie z nauky, zvané hydraulika), část se přetvoří na zvuk a tak vzniká příjemný šum vody,což je jev libý, nikoliv škodlivý. Pokud se podíváme na tento efekt pohlcování kyslíku vodním skokem matematicky, pak jeden takový dočasný výtvor na řece, kdy jeho délka bude například deset metrů a převýšení hladiny bude cca 25 cm, při průtoku 1 m3/sec. způsobí za 24 hodin absorpci vzduchu o objemu cca 150 m3, což představuje přibližně 30 kg kyslíku denně a za rok jde o množství cca 11 tun kyslíku. Jeden metr hrázky tedy může obohatit řeku zhruba tunou kyslíku ročně ! Zadarmo. Tyto výpočty jsem zde uvedl a přitom použil koeficienty, používané v technologii čištění odpadních vod v tzv. aktivačních nádržích čistíren odpadních vod. Tedy v technologii, se kterou po celou svou zhruba 30-letou praxi pracuji jako technolog a ekolog.

    Během vodního skoku dochází ještě k několika dalším reakcím: nejvíce potřebný je efekt vynášení kysličníku uhličitého (CO2) z vody do okolního ovzduší. Dalším efektem je zrychlení flokuace (vločkování) kalu ve vodě, kde se kromě železitých sloučenin aglomerují (shlukují) částečky kalu (biologického i minerálního původu), který tvoří tzv. zákal. Voda se čistí. Tyto popsané efekty nenaleznete v řece, kde voda plyne volnou hladinou, nečeří se vodním skokem na překážkách a pádem z výšky. Tedy na řekách bez překážek,což jsou v podstatě regulovaná lichoběžníková koryta. Zde tyto jevy sice probíhají také, ale podstatně pomaleji a s podstatně nižším efektem.

    Vracím se na začátek: někdo na řece vytvoří kamenné hrázky. U nich se za několik minut objeví hejna drobných ryb. Pak připlují i větší ryby. Koncentrace těchto ryb postupně narůstá a jak se zhoršují podmínky v ostatních úsecích řeky, kde se po regulacích snížila výška vodního sloupce, tyto mininádrže a hrázky začínají sloužit jako refugia, útočiště ryb. V hrázkách jsou vytvořeny průchody, buď u břehů, či uprostřed (pak hrázka přežije i to zvýšení hladiny při menší povodni), které umožňují rybám volně procházet řekou. Pro většinu lososovitých ryb není půlmetrová hrázka žádnou překážkou. Takovou hrázku zdolávají běžně i hejna střevlí a jiných mnohem menších rybek (pokud neproplují mezerami v uložených valounech). V místech, kde je dostatek kyslíku (tedy pod hrázkami) je zároveň dno umetené padajícím proudem vody.V době tření ryb se zde ryby vytřou. A nejsou to jen ty střevle a hrouzci, ale i jelci a parmy.

    V průchodech hrázky pak voda proudí bystřeji. Někdy dojde k vymletí starého sedimentu pod průchodem a na čerstvém čistém štěrku se pak vytírají jak parmy, tak jelci. Mohu dosvědčit, byl jsem několikrát svědkem toho, že večer byla hrázka i průchod dokončena a ráno byly valouny pod průchodem olepené čerstvými jikrami. Kamenné hrázky jsou plné dutin a tím slouží dnovým rybám jako útočiště. Tyto hromádky kamení (o nic jiného v podstatě nejde) jsou proto stanovištěm ryb, které jsou opět zařazeny do seznamu přísně chráněných živočichů: je to především vranka obecná a vranka pruhoploutvá. Dále to jsou juvenilní jedinci pstruhů, kteří zde nacházejí mezi kameny ochranu před svými rozměrnějšími staršími bratry, predátory.

    regulovaný tokDutiny mezi kameny nejsou zanášeny kalem, jak se děje na dně každého štěrkonosného toku. Jsou proto obsazovány larvami hmyzu, základní potravou ryb, živících se sběrem ze dna (parmy,hrouzci) i ze vzduchu (poté, co dospějí, larvy vylezou na kameny hrázek a přemění se na létající hmyz), představují tak budoucí potravu pstruhů a lipanů. Kameny hrázek rovněž obrůstají, jak jsem zjistil, zrychleně, řasami, hlavní potravou rostlinožravých ryb. Na kalem zaneseném dnu pak tyto rostlinožravé ryby trpí hladem a nedostatkem přirozené potravy. Pak hynou.Je zde ještě jeden, hydrologický efekt: v laguně nad hrázkou je voda nad úrovní okolní spodní vody. Přes štěrkovou lavici tato voda vstupuje do dna laguny a do břehů a poté, v místě výstupu je pak přefiltrovaná, zchlazená a podstatně kvalitnější, než ve vlastní proudnici toku. Studená voda se shromažďuje nad nepropustnými vrstvami a vyvěrá třeba několik desítek až stovek metrů od místa svého vstupu do podzemního horizontu. A protože zákony filtrace zde fungují nepřetržitě, vystupuje chladná a čistá. Tento efekt je natolik výrazný, že se v místech vývěrů této studené vody shromažďují pod hrázkami v kritických letních dnech (ale i v čase havárií a otrav na řece) ryby. Což neušlo pozornosti rybářů, kteří této skutečnosti využívají k snadnému odlovu ryb. Využívají tak tísně ryb k svému prospěchu. A taky jim vadí, když na hrázce naleznou mrtvé ryby, zvláště ty, které předchozí den nešetrně odstranili ze svého háčku s protihrotem. Celé léto chodím tyto hrázky kontrolovat,mohl jsem si tedy všimnout, co se zde děje. Nestalo se, že by tito uživatelé řeky ryby, ve shodě s Rybářským řádem odstranili z toku a na břehu je zakopali.

    Původně byla Ostravice, kterou jsem si zvolil jako modelovou řeku, rychlý a dravý tok s převládajícím bystřinným prouděním (na rozdíl od laminárního proudění v nížinných partiích řek, jako je např. Odra v dolních partiích toku). Silná štěrková lavice, místně zasahující až 4 m pod terén byla umělými zásahy správce toku snížena průpichy a tok po několika napřímeních opustil svou meandrující proudnici a začal si po každé povodni vytvářet charakteristicky se střídající pásmo bystřinné až peřejové s pásmem tůní s místním prohloubením a následně pokračující brodovou lavicí s širokým a mělkým charakterem koryta (obvykle se šikmou příčnou linií brodu), převážně u severního, tedy pravého břehu. V úsecích, kde správce toku zvolil těžké opevnění a shrnul násilně štěrk ve dně do jedné úrovně tak často vznikají dlouhé pasáže, kde se voda pohybuje střední rychlostí, bez výrazného okysličovacího efektu.

    A v létě pak vznikají krizové situace, které tak často končí hromadným úhynem ryb. Ten probíhá podle schématu: první hynou velké kusy parem, následuje úhyn pstruha, lipana a až na konec hynou drobné ryby. Ale na začátku je hromadný úhyn tzv. rybích pijavek, což jsou červi, žijící pod kameny ve dně, které se v létě prudce ohřeje a při nedostatku kyslíku pak dochází k tomuto efektu. Množství biomasy pijavek je přitom vyšší, než je biomasa ryb v příslušném úseku. Jejich postupný rozklad vnáší do vody jak bílkoviny, které jsou rybám toxické(hnijící maso), jednak tyto mrtvé pijavky nemají predátora, který by je minimalizoval a likvidoval jejich mrtvá těla. Biochemická spotřeba kyslíku na likvidaci tohoto zatížení vody je značná a tak dochází k lavinovitému nárůstu škodlivin v říční vodě. A celkovému úbytku kyslíku. Následek je pak okamžitý: otrava ryb.

    Proto považuji tyto kamenné výhony a hrázky v toku za prospěšné, i když nebyly projektovány a povoleny jako stavba. Jinak pojem stavba u úprav toků nenaleznete. Správce toku využívá mezery v platných zákonech a veškeré práce v toku, ať se jedná o malý, či velký rozsah definuje z hlediska stavebního zákona jako údržbu a vyhýbá se tak stavebnímu řízení, spojenému s povolením stavby. Vyhýbá se tak i projednání s účastníky stavebního řízení, jak je obvyklé u jiných staveb. Námitky ekologů, ochrany přírody a občanských sdružení a zájmových spolků tedy správce toku nezajímají, protože pro něj představují komplikaci v snadném přístupu k stavebním pracím v toku a jeho okolí. Se slovem stavba se tedy v tomto případě nedá počítat, ani pro tyto nové útvary. Na závěr mohu jen říci, že velká část občanů, se kterými jsem se u řeky setkal, je s mými argumenty srozuměna a podporuje je. Je zde však, jako všude, výjimka, a tu představují ti rybáři, kterým zatím nedošlo, že pokud budou čekat na to, až se vše stane bez toho, aby hnuli prstem pro záchranu ryb, tak se setkají pouze se stále se opakujícími hromadnými úhyny ryb v letních měsících. Až se objeví na hladině bílá břicha umírajících ryb, je již pozdě cokoliv učinit.Pak se musíme smířit se skutečností, že jsme jako páni tvorstva neprokázali dostatek inteligence, abychom pochopili základní souvislosti mezi poznáním přírodních zákonitostí a jejich aplikaci v zájmu celku - a tím je zdravá příroda v co nejširším okolí svého vlastního dvorku.

    © Dipl. Ing. Jan Blahut, Ochrana vod, o.s. Ostrava
    (zpět na obsah)


    !!! Výzva !!!
    Vzhledem ke stálému nerespektování některých zákazů při využívání břehů VD Slezská Harta pro sportovní rybaření, žádáme všechny organizace, aby své členy soustavně upozorňovali zejména na:
    Zákaz parkování vozidel mimo vyhrazená parkoviště
    Zákaz stanování
    Zákaz rozdělávání ohňů

    V současnosti jsou prováděny stále důslednější kontroly dodržování těchto zákazů ve spolupráci s Policií ČR a v případě zjištění jejich porušení, dochází k tvrdým postihům přímo na místě!

    (zpět na obsah)


    Vybrali jsme z článku "Život v našich vodách"

    Další možností, jak přispět ke zlepšení kvality vody v našich tocích, je obměna druhové skladby rybích společenstev v jednotlivých rybích pásmech. Jednostranná orientace na sportovní rybaření a tomu podřízené zarybňování rybářských revírů nevhodným složením i množstvím ryb, má za následek ochuzení vnitrodruhové diverzity ichtyofauny vodních toků. Vliv tohoto faktoru na kvalitu vod v tekoucích vodách není ještě jednoznačně prokázán. Zato však ve vodních nádržích, které spravuje náš podnik (Povodí Odry s.p.), je tento vliv jasně prokázán a výsledky prezentovány kvalitou vody v těchto nádržích jsou markantní.

    Vodárenské nádrže - Šance, Morávka i Kružberk - lze označit jako nejlépe biologicky manipulované nádrže v ČR. Tato skutečnost má podstatný vliv na kvalitu surové vody odebírané vodárenskou společností k výrobě pitné vody. Zásadní podíl na tomto stavu má v roce 1978 zavedené účelové rybní hospodářství a nyní VHP rybné hospodářství, které kromě produkce ryb pro tržní účely účinně spolupracuje se zpracovatelem studií - Doc. Lojkáskem - na cílené biomanipulaci vodárenských nádrží.

    Ostatní vodní nádrže - Baška, Olešná, Žermanice, Těrlicko i Slezská Harta - zdaleka nedosahují kvalitou vody výše zmíněným nádržím. Režim hospodaření je jednoznačně podřízen sportovnímu rybaření a rekreačnímu využití těchto vod. Neúměrně vysoké a druhově nevyvážené násady ryb určené pro snadné uspokojení rybářů, činí tyto nádrže "vanami na výrobu a lov ryb". Tato skutečnost společně s přísunem biogenních prvků, zejména dusíku a fosforu, z difúzních i lokálních zdrojů znečištění v povodí způsobují, že voda ve zmíněných nádržích v některých létech není vhodná ani k rekreačnímu využití. Protože vlivem omezování zemědělského obhospodařování půdy a výstavbou čističek odpadních vod v povodí dochází ke zlepšení kvality přitékající vody do nádrží, je nyní na rybářích, aby přispěli svou "trochou do mlýna". Ve vodárenských nádržích bylo biomanipulací populací rybích obsádek docíleno pronikavého zlepšení kvality surové vody. Proč tuto metodu neuplatnit i v ostatních nádržích a i vodních tocích?

    Autor: Ing. Viktor Suchoň
    Zdroj: podnikový zpravodaji Kapka č. 1/04, Povodí Odry s.p.
    (zpět na obsah)


    další čísla občasníku ČISTOTÁŘ


  • Články obsažené v občasníku "ČISTOTÁŘ", jsou buď výtahem z citovaných zdrojů,
    nebo reprezentují názory a zkušenosti jejich pisatelů.
    Vydání připravil: Mgr. Petr Birklen

    Dotazy a příspěvky zasílejte na:
    VÚS ČRS, Mgr. Petr Birklen, Jahnova 14, 709 00 Ostrava
    Nebo na email: ekolcrsova@cbox.cz

     
     

    © 2000-2004 VÚS ČRS Ostrava © 2000-2004 Created and designed by fishnet.cz