Český rybářský svaz
Územní výbor pro Severní Moravu a Slezsko
Jahnova 14, 709 00 Ostrava, tel.: 596 620 583, fax: 596 620 078
e-mail: sekretariat@rybsvaz-ms.cz     domovské stránky: crs-ova.fishnet.cz

Čistotář - Občasník o nás i o Vás
Číslo 11 / leden 2004 - další čísla občasníku ČISTOTÁŘ

Z obsahu:

  • Úvodní slovo
  • Voda je nenahraditelným prvkem v prostředí
  • Smrtící apetit
  • Sledování provozu MVE v roce 2004
  • Rybaření se může stát stresující činností - rozhovor s Doc.RNDr. Bohumírem Lojkáskem, CSc.
  • Adresa redakce, dotazy a příspěvky

    vyschlé řečiště Milí čtenáři,

    Začátkem nového roku je všeobecným zvykem vzájemně si přát. "Aby byl ten příští rok lepší než ten minulý!" přál mi jeden z mých kamarádů. Vždycky mohou být věci lepší než jsou. Není to ale jen tak samo sebou. Každý musí začít především sám u sebe. Přestože si předsevzetí nedávám, když jsem 5. ledna přišel do své kanceláře, řekl jsem si, že se letos pokusím dělat svou práci zase o něco lépe a že se budu na svět kolem sebe dívat veskrze pozitivním a optimistickým pohledem. Jak dlouho mi to vydrží? Nevím. Říká se, že i cesta může být cíl. Člověk neustále překonává sám sebe, aby nakonec zjistil, že vždycky může jít ještě o kousek dál. Tajemství, které se za tou hromadou dřiny skrývá, je vzrušující. Nemyslíte?

    I Vám všem tedy přeji, aby svět kolem Vás byl lepší nejen skrze něj, ale především skrze Vás samotné. Přeji Vám spoustu upřímné radosti z rybářského sportu a nemenší potěšení z úlovků v roce 2004.

    Petr Birklen
    (zpět na obsah)


    Voda je nenahraditelným prvkem v prostředí

    Bylo počasí v průběhu roku 2003 mimořádným ?

            V Čistotáři č. 9 byly uvedeny příklady o nejvydatnějších deštích v severomoravských horách během nedávných let, které způsobily nebezpečné povodně. Naproti tomu byl rok 2003 velmi suchým, což posoudíme z naměřených dat.

            Počátkem roku, dne 2. ledna spadlo v Beskydech i v Hrubém Jeseníku 40 až 50 mm srážek a v údolích potom odtékalo kolem 60 l/s.km2, tj. až trojnásobek průměrného ročního denního odtoku vody. Ale ovzduší se brzy ochladilo a mírně začalo sněžit. Následně po celou zimu nebylo sněhu mnoho, odtál povlovně mezi 15. březnem až 15. dubnem. Odtoky v těch dnech nepřekročily 80 l/s.km2, a nebyly veliké. Od května do října bylo počasí teplé a suché. Jen v závěru července se místy vyskytly bouřky s úhrny 50 až 60 mm a s odtoky do 150 l/s.km2, ale bez povodní. Nevelké deště byly ještě v říjnu. Území vně od hor mělo úhrny dešťů tradičně menší. Z naměřených hodnot severomoravského klimatu vyplynulo, že v roce 2003 bylo 58 % z celkového počtu dnů bez dešťů, asi o 10 % víc než v padesátiletém průměru. Soubory suchých dnů se opakovaly po 10 až 14 po celý rok, nejvíce v květnu až v září. Denní srážkové úhrny byly nízké, o 25 až 33 % menší proti průměrům. Sumární úbytek dešťové vody za rok 2003 byl 300 až 380 mm. Převládající teplé počasí zvyšovalo výpary, a proto odtoky poklesly na 55 až 62 % z jejich dlouhodobých průměrů. Minimální průtoky klesly pod 1 l/s.km2. Některé prameny a malé potůčky téměř vyschly.

            Zdálo by se, že rok 2003 byl mimořádně suchým, ovšem připomeňme si léto v roce 1947 podle ohlasů v zemědělství i v politice, bylo-li výjimečným. Z klimatických záznamů na severomoravském území je patrné, že suchými byly roky 1954, 1973 i 1983. To je důkazem přírodní rozkolísanosti klimatu, kterou ekosystém musí být schopen i s dočasnými ztrátami produkce překonávat.

            Málo vody v tocích je nepříznivé nejen pro ryby a rybáře, ale též i pro jiné lidské činnosti a užitky z nich, např. pro provozování malých vodních elektráren v čase s nedostačující vydatností vodních zdrojů. V suchých ročních údobích klesají průtoky v menších tocích i pod 1 l/s.km2. Vynásobíme-li to množství plochou povodí, zjistíme orientační hodnotu průtoku v daném profilu toku, ale ten může být ještě zmenšen místními vlivy. Po změnách prostředí důležitých pro život ryb je nutno zhodnotit rozdíly proti normálu: vyššími teplotami vody proti jejich průměrům, úbytky kyslíku v noci, koncentracemi minerálních i organických prvků a jejich sloučenin škodícími organizmům i rostlinám. Jde též o nadměrná množení nižších organizmů (řasy, sinice, aj.). Suché nebo téměř suché části dna jsou přírodou rybám odňaty; a ty se musí uchýlit do tůní, výmolů či podjezí. Vysoké spádové objekty omezují tahy ryb, zejména pstruhů ke tření. Nelze pomíjet rizika ohrožováním ryb predátory i ztráty nesportovními způsoby jejich lovů. Je zřejmé, že tyto nepříznivé vlivy působí nestejnoměrně podle místních podmínek na různé druhy ryb. Příznivějším je v krizových situacích mít dost vody v rybnících a nádržích, udržovat předepsaný režim odtoků, není-li to vyloučeno. Co se dá pro ochranu prostředí s rybami za těchto situací prospěšného vykonat?

            Hydrometeorologie a hydrologie mohou statisticky vyhodnotit přírodní jevy, ale dlouhodobé předpovědi minimálních průtoků vody mezi ně nenáleží, přičemž se občas neočekávaně opakují. Rybáři musí vždy dost pohotově reagovat. Je třeba dohlížet na odstranění závad poškozujících vodní režim v prostředí. Jde především o zdroje nepřípustného znečistění vody škodlivinami a její nadměrné odběry. Včas musí být rozhodnuto, zda a které ryby přemístit z úseků koryt, jimž hrozí velmi malé průtoky, dbát na jejich druhové složení a zdravotní stav, i když všechny druhy nejsou sportovně zajímavými, ale jsou ekologicky nepostradatelnými. Škody na rybí obsádce je nutné neprodleně ohlásit rybářským i pověřeným úředním orgánům. Pro vyšetření příčin, náprav stavu a náhrad škod je nutno pohotově zabezpečit dostatečnou dokumentaci i vzorky postižených ryb pro veterinární posouzení.

            Pro minimální průtoky je nutné poznat jejich statistickou charakteristiku vyhodnocováním dlouho měřených odtoků v tocích. Je vyjadřována pořadím dnů s výskytem daných hodnot průběhem roků tvořícím plynulou křivku tzv. m-denních průtoků. Nejmenším je průtok q365d, který trvá jen jeden den v roce. S tímto problémem se střetáváme ve vodohospodářských rozhodnutích o odběrech vody pro malé vodní elektrárny, kde bývá určen nepodkročitelný průtok v toku q 330 d, ovšem ten je pro příznivou rybí existenci pořád nízkým, protože rozdíly v této části křivky průtoků proti absolutnímu minimu nejsou veliké. Proto je nutné prosazovat vyšší hodnoty, nejméně q270d. Ekologicky a rybářsky nepřípustným je tzv. špičkování provozů malých vodních elektráren škodlivými záměrnými manipulacemi pro nadržování a kořistné provozní odběry vody.

    Půdy významně ovlivňují vodní režim a tlumí povodňové kulminace v povodích

            Vztahy mezi dešti (srážkami) a odtoky nejsou jednoduchými ani výpočty snadno vyjádřitelnými, zejména však předpověditelnými. Je snadnějším změřit intenzity a úhrny lijáků, slabších i dlouhodobě vydatných dešťů, zachycování (intercepci) vody nadzemními částmi rostlin. Obtížnějším je vypočítat, kolik vody se vypařilo z povrchů a z průduchů rostlin (evapotranspirací). Nejobtížněji měřitelnými jsou vlivy půd na výši a průběhy srážkově-odtokového dění. Intenzity výparů závisí výrazněji na teplotách a vlhkosti ovzduší; podobně též i půda, ale ta víc a bezprostředně ovlivňuje tento proces po intenzivních a vydatných deštích. Obecně platí, že vsak dešťové vody do půdy je zpravidla větší než intenzita deště. Ale to neplatí pro pevné (skalní) povrchy nebo pro velmi zamokřené půdy. Kromě toho v každém povodí zaujímají (zpravidla nevelký) plošný podíl hladiny (toků, rybníků, nádrží), kde se dešťová voda ihned stává jejich částí. Při lijácích sotva může spadnout víc než 2 mm vody za 1 minutu, ale to je až 33 m3 vody za 1 sekundu na 1 km2 plochy povodí. Bezprostředně však neodtéká víc než 1/10 z toho množství. Podílí se na něm povrchový odtok vody soustřeďované do rýh v terénu a do sítě toků. Kde však déle setrvává převažující díl dešťové vody ? Právě o tom rozhoduje stav povrchů a půd. Ta se dlouho se vyvíjí zvětráváním minerálního podloží, jehož částice jsou doplňovány a měněny biochemickými i mechanickými procesy spolupůsobením vegetace i živočichů, a nyní stále více lidskými činnostmi. Půda je vlastně pórovitou průtočnou nádrží nepravidelně doplňovanou dešti, prázdněnou výpary včetně evaporace z rostlin, nejvýrazněji v teplém ročním období. To znamená, že má více či méně pohotovou vodní kapacitu sloužící pro vyrovnávání rozdílů mezi vstupy (srážkami) a výstupy (výpary, perkolací - průsaky do hlubších vrstev půd, dotací vodních zdrojů). Tato funkce je řízena fyzikálními vlastnostmi, nasycením půd vodou a jejím zadržováním (retencí) po deštích. Velký počet prvků vstupujících do toho procesu činí měření jejich hodnot s výpočty vztahů a bilancí velmi obtížnými. Výpočet celkového množství vody v tocích a nádržích na územích ČR byl odborně, ale dosti přesně odhadnut (Kutílek, 1974) jen na 1/10 možného množství vody v půdě. To velmi zdůrazňuje důležitost a nenahraditelnost vodní funkce půd na našem území též i v ochraně před povodněmi a škodám plynulým, byť přírodně rozkolísaným, hydrologickým působením na průtoky v tocích již od jejich pramenišť.

            Vznik a vzrůst průtokových vln je velice ovlivňován tzv. rychlým podpovrchovým odtokem. Časový průběh průsaků vody do hlubších půdních vrstev je v přírodě zpomalován, a proto si voda hledá bystřejší cesty v podpovrchovém odtoku do vodních kolektorů, z nichž vytéká na povrch prameny na svazích nebo na úpatích. Dočasně se místně rozšiřuje hydrologická síť odtoků, která po povodni zaniká. Vzestupná část křivky časových průběhů a výší průtoků vody z povodí má vždy strmější sklon než sestupující, přesto však povodně zejména v malých povodích netrvají dlouho. V dolních tratích toků je tento režim odlišný a pomalejší, a proto více hrozí občanům s riziky záplav. Bližším popisem a měřeními průtokových vln po silných deštích těsně souvisejících s hydrologií půd se zabývají odborníci hydrologové. Bližší popis toho procesu překračuje příspěvek do Informátora ČRS, i když je rybářsky důležitým. Proto uveďme jen základy praktických opatření prospěšných rybám:

    Chraňme vodní účinky půd v povodích ke zmenšování rozkolísanosti průtoků v tocích prospěšné pro hydrosféru včetně ryb

            Lidské činnosti mají být stále řízeny s vědomím přírodní dynamiky prostředí a jeho neustálých proměn. Hodnoty prvků prostředí kolísají v otevřených intervalech, a to znamená, že mohou být bez předpovědi pod- i překračovány. Značný počet spolupůsobících prvků prostředí a jejich vzájemná ovlivňování nejsou vždy a všude snadno změřitelnými, a proto se skutečnosti občas mohou odlišovat od našich představ a potřeb. Do přírodního dění zasahujeme podle záměrů a potřeb, ale někdy s nečekanými i škodlivými důsledky. Potom je třeba včas na ten nový stav reagovat nápravou. Tento poněkud morální výklad se nám může zdát rybářsky málo zajímavým; ale je jisté, že prostředí měníme občas i jen drobnými podněty z běžného života.

            K osobní ochraně před vydatným deštěm jako občané potřebujeme jen dobrý deštník. Odpovědněji však musíme řešit stavy vody v našem okolí. Část se jí vrací výpary do vodního koloběhu. Víc nás musí zajímat její vsak do půdy, v níž je podle místních podmínek uchovávána. Proto se musíme snažit všude omezovat rychlý povrchový odtok do toků, v nichž projeví kinetickou energii zrychlenou erozí. Rostoucí civilizování povodí zpravidla vede k pohodlnějšímu životu, ale zpevněné, zhutněné i zastavěné plochy brání vsakům vody do půdy a urychlují odtok. Přirozeně, že se to jen zčásti dotýká rybářů, ale není zanedbatelným ani v občanském životě. Po zkušenostech z nedávných povodní je důraz kladen na preventivní ochranu před povodňovými riziky, což znamená nestavět na zátopou ohrožovaných pozemcích. Je nutno uvést, že řešení těchto úkolů získává větší důležitost ve všech vyspělých zemích. Měřit průběhy prvků klimatu, které mohou způsobit povodeň, posílit informativní službu a společenské záchranné složky. Pro občany platí včas se vzdálit z ohrožených míst. To se již víc dotýká rybářů, protože jejich účelové objekty stojí vesměs přímo u toků. Postupně zastavujeme větší plochy v povodích, což omezuje vsaky a retenci vody. Nápravy toho stavu se stávají úkolem vyspívajících lidských společností.

            Velký význam v ochraně proti povodním má stav půdy, její fyzikální vlastnosti a retenční schopnosti, které však jsou limitovány. V každém povodí můžeme retenci odhadnout podle hydrologických záznamů a okamžitého nasycení půdy vodou. To určuje výši průtoku před počátkem povodně: čím více v toku teče, tím je pravděpodobnějším po vydatném dešti nebezpečný průtok. Do průtočného profilu je nepřípustným umísťovat vše, co by se mohlo stát překážkou pro zvýšený odtok, zejména zachytit spláví. Přírodní zarůstání koryt v teplých ročních údobích tlumí část vodní kinetické energie, ale snižuje jejich průtočnou kapacitu. Vegetace působí na část vodního koloběhu zachycováním vody při slabých deštích a výpary, ale příznivě ovlivňuje biologické vlastnosti půdy a kořeny ji mechanicky zpevňuje. Všude je nutné podporovat vsak vody, ale jen přiměřeně půdu odvodňovat, a to jen na podmáčených plochách a po odborném rozhodnutí. Velká půdní vlhkost snižuje kapacitu vsaku. Ten však může být omezen po delších údobích bez vydatných dešťů do přesušených půd.

            Rybářské zájmy více směřují ke stavu koryt toků, k jejich změnám v průběhu let. Nyní bývá častěji diskutován s rostoucími ekologickými nároky lišícími se od společensko-politických požadavků. Koryto musí všude bezpečně provést i povodně, ale též vyhovět biosystému i při minimálních průtocích. Důležitým motivem je přiměřeně ztlumit nadměrnou kinetickou energie vody, zejména její unášecí sílu tvořící výmoly, nánosy na dně a břehové nátrže s pohybem splavenin. Delší zkušenosti ukazují, že z víc důvodů nelze bystřiny ustálit, ale jen usměrňovat. To je trvalým úkolem jejich správců pod odborným dohledem. Pro snížení podélného sklonu dna toků a ztlumení vodní kinetické energie již byly stavěny četné prahy, stupně a jezy, objekty s vývary a podjezím, často však bez rybích úkrytů, bránící rybím tahům. Je zřejmé, že do řešení bývají prosazovány osobní motivy, které nemusí být všude účelné. Příčinou bývá, že spádový objekt je výslednicí více podmínek pro jejich konstrukci a funkce, kde se nedaří uvést do souladu hydrologické a hydraulické, stavebně-konstrukční, funkční, ekologické, ekonomické, estetické i jiné nároky. Je třeba dbát, aby i místní organizace ČRS byly do povolování prací hrazení bystřin a úprav toků všude zapojeny a mohly se podílet na co nejlepších řešeních opatření.

    Ing. Milan Jařabáč, CSc.
    (člen odboru ČV a ŽP při VÚS ČRS)
    (zpět na obsah)


    vyschlé řečiště Smrtící apetit

    Svědkem nevšední události byl rybář Józef Rocki z Polska. 5. prosince vyjel na loďce za svítání na Wislu (ř. km 537) rybařit a všiml si tří zvláštně se chovajících kormoránů. Ptáci se jen s velkými obtížemi pohybovali po mělčině uprostřed toku. Bylo zřejmé, že za sebou mají úspěšný lov. Jakmile kormoráni zaregistrovali blížící se loď, snažili se vzlétnout. Dva z ptáků se z velkou námahou zvedli nad vodu. Jeden z nich však zůstal bez hnutí ležet na ostrůvku. Pan Rocki se ze zvědavosti k ptákovi přiblížil. Co uviděl, mu vyrazilo dech. Pták již nejevil známky života a z otevřeného zobáku mu čněla zadní část těla candáta, který vážil, jak se později ukázalo, něco málo přes jeden kilogram. Kormoránovi se tak velkou rybu nepodařilo polknout a vlastní kořistí se udusil.

    (zdroj: internet)
    (zpět na obsah)


    Sledování provozu MVE v roce 2004

    Letošní neobvykle suché léto pominulo, ale nikde není psáno, že se nebude opakovat. Snad každý zaregistroval, že v našich tocích protékal koncem léta jen zlomek objemu běžných průtoků. To se však nedá říci o všech provozovatelích malých vodních elektráren. Našli se i takoví, kteří své elektrárny provozovali navzdory zcela nepříznivými podmínkám a to zejména na větších tocích, kde jim to situace umožňovala. Proto se odbor ČV a ŽP na svém posledním zasedání v roce 2003 dohodl, že je nutné pokračovat v kontrole těchto zařízení. V minulém roce byla sice zaslána všem vodoprávním úřadům v rámci naší působnost výzva ke kontrole provozu malých vodních elektráren, ale z důvodů zaneprázdněnosti úředníků jich bylo provedeno velmi málo a také na elektrárnách, které nejsou konfliktní. Jistěže si alespoň této aktivity nesmírně ceníme, ale na druhou stranu cítíme, že je nutné udělat ještě víc.

    Proto žádáme všechny místní organizace, aby se i v roce 2004 zaměřili na průběžnou kontrolu provozu malých vodních elektráren. Zjištěné nedostatky pak bezodkladně nahlaste na sekretariát územního svazu, nebo nejlépe přímo na příslušný vodoprávní úřad (městský úřad). Svou činností přispěte ke zkvalitnění životního prostředí ryb.

    Děkujeme!
    (zpět na obsah)


    Rybaření se může stát stresující činností Doc. RNDr. Bohumír Lojkásek, CSc.

    Když jsem dokončil svá studia na Ostravské univerzitě, netušil jsem, že se s Doc. RNDr. Bohumírem Lojkáskem, CSc. setkám o několik let později ve svém profesním životě. A jsem tomu rád. Doc. Lojkásek je autorem mnoha odborných publikací zabývajících se stavem ichtyofauny toků v povodí Odry. Své zkušenosti pak zúročuje např. v Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním nebo Komisi pro rybí přechody. Jeho činnost rozhodně nezůstává bez významu také pro nás rybáře. V mnohém i nadále zůstávám i jeho žákem.

    Rybáři Vás znají především ze všemožné spolupráce s nimi. Na druhou stranu si od rybářské praxe udržujete jistý odstup. Jaký máte vztah ke sportovnímu rybářství?

    Sportovní rybářství považuji za krásného koníčka s mimořádným relaxačním účinkem na psychiku člověka. K samotnému rybaření, tedy lovu, je třeba přistupovat s nadhledem a určitou mírou širšího povědomí o vodním prostředí. Jde - li totiž jen o snahu ulovit mírovou rybu, rybaření se může stát stresující činností. Sportovní rybářství však obnáší i hospodaření ve svěřených revírech. To už je činnost, která by měla být prováděna profesionálně. Týká se totiž významných zásahů do vztahů v původních společenstvech ryb, kde při neznalosti věci můžeme původním populacím velmi a nevratně uškodit. Proto si rybářů se sportovním duchem a zejména odborně fundovaných praktiků velmi vážím. Musím však podotknout, že mám i velmi špatné zkušenosti s některými představiteli rybářů. Ti se vyznačují mimořádně vysokým sebevědomím a minimálními znalostmi biologie a ekologie ryb. Profesní odstup od rybářského pohledu na svět si udržují proto, že jako zoolog musím preferovat vyváženost ve vztahu ke všem živočišným skupinám.

    V přístupu k vodním tokům, jak ze strany veřejnosti, tak ze strany vodohospodářů se mnohé změnilo. Přesto mám občas pocit, jako by mnohé progresivní poznatky nacházely jen velmi obtížně cestu do praxe. Mám nyní na mysli například rybí přechody, problematiku balvanitých skluzů na bystřinách nebo jiná než ryze technická protipovodňová opatření. V čem je podle Vás ten největší problém?

    Žijeme v krajině, s upravenými toky a na mnohé typy úprav jsme si zvykli. Problém vidím v tom, že mnozí rybáři vnímají pouze hospodářsky významné a sportovně atraktivní druhy ryb. Pro zachování nezbytné biologické pestrosti života ve vodě jsou však významnější, člověkem neobhospodařované druhy, kterým nejrůznější úpravy koryt, zejména spádové objekty a prohrábky dna velmi škodí. Jde o zásahy, jejichž dopad není vidět hned. Za nějakou dobu pouze konstatujeme, že mizí kdysi běžná slunka, karas obecný, mizí štěrkové lavice, kde se vytíral lipan a podobně.
    K samotným migračním zařízením pro ryby je nutno dodat, že v našem regionu je jen málo takových, která skutečně plní svou funkci. Rybáři špatným rybím přechodům z pochopitelných důvodů nedůvěřují. K nedokonalým, ale nejlepším a funkčním patří rybí přechod na řece Morávce v obci Morávka u příjemné levobřežní hospůdky. Balvanité skluzy jsou problémem v horských bystřinách. Správně postavený a vyskládaný skluz ve větších tocích je naopak přirozenou peřejí s mnoha úkryty ryb proti volavkám, vydrám, pytlákům, ale i rybářům. Zejména v předešlém roce jsme na mnoha místech elektrolovem potvrdili jejich nenahraditelnou funkci v době horka a malých průtoků, kdy v těchto objektech byly doslova naskládány stovky pstruhů , vranek a střevlí z dlouhých, níže položených plytkých a téměř vyschlých úseků.

    Veřejnost jistě zaregistrovala výskyt táhnoucích lososů v Labi na našem území. Ne každý ale ví, že v minulosti lososi táhli také Odrou a třeli se např. v Moravici a Olši. Jste členem Mezinárodní komise pro Ochranu Odry a tak se Vás zeptám, jaké jsou výhledy pro obnovení tahů lososů do našich toků?

    Dnes se fakticky jedná jen o stránku technickou. Kvalita vody je natolik dobrá, že lososi by v tocích na našem území mohli bezpochyby dokončit svůj biologický cyklus a rozmnožovat se. Problémem jsou jen peníze na zprůchodnění velkých spádových objektů na řece Odře v Polsku, kde na trase od ústí Odry do Baltu po naši státní hranici s Polskem u Bohumína je 22 migračních bariér.

    Jste především ichtyolog. Čím Vám právě tento obor učaroval a jaké v něm vidíte aktuální možnosti?

    Profesně jsem zoolog zaměřený na ichtyologii. Proč mě ryby a voda okouzlily natolik, že jsem jejich výzkumu zasvětil velkou část života přesně nevím. Podstatnou roli určitě hrála skutečnost, že jsem prožil spokojené dětství vesnického kluka v Ostravici, takřka na břehu tehdy kouzelné říčky Ostravice. Řeky plné tisíců střevlí, všudypřítomných raků, mřenek, vranek, lipanů pstruhů, tloušťů, řeky skorců, ledňáčků a krásných vyder, kde vše žilo v plné harmonii.
    K možnostem jen krátce. Jsem jedním z mála , který má možnost věnovat se ichtyologickému výzkumu povodí Odry. Této skutečnosti si vážím a v ní vidím i své aktuální možnosti a perspektivy. Od roku 1982 se snažím postihnout výzkum stojatých vod i toků, od roku 1990 se mi podařilo vybudovat malé ichtyologické pracoviště. V rámci výzkumu se snažím ovlivnit nejen kvantum znalostí o zdejším rybím osídlení vod, jeho vývoji a perspektivách , ale ve spolupráci se správcem toků, Povodím Odry, s. p., ovlivňovat i hydrotechnická opatření na řekách ve prospěch rybího společenstva. Jako významný dílčí cíl práce vidím svůj podíl na realizaci opatření k obnově přirozených společenstev a ochraně biologické diverzity rybích společenstev toků povodí Odry.

    Děkuji za rozhovor.

    Rozhovor připravil Petr Birklen
    (zpět na obsah)


    další čísla občasníku ČISTOTÁŘ


  • Články obsažené v občasníku "ČISTOTÁŘ", jsou buď výtahem z citovaných zdrojů,
    nebo reprezentují názory a zkušenosti jejich pisatelů.
    Vydání připravil: Mgr. Petr Birklen

    Dotazy a příspěvky zasílejte na:
    VÚS ČRS, Mgr. Petr Birklen, Jahnova 14, 709 00 Ostrava
    Nebo na email: ekolcrsova@cbox.cz

     
     

    © 2000-2004 VÚS ČRS Ostrava © 2000-2004 Created and designed by fishnet.cz