Český rybářský svaz
Územní výbor pro Severní Moravu a Slezsko
Jahnova 14, 709 00 Ostrava, tel.: 596 620 583, fax: 596 620 078
e-mail: sekretariat@rybsvaz-ms.cz     domovské stránky: crs-ova.fishnet.cz

Čistotář - Občasník o nás i o Vás
Číslo 10 / říjen 2003 - další čísla občasníku ČISTOTÁŘ

Z obsahu:

  • Slovo na úvod
  • Proč rybáři střílejí ohrožené kormorány?
  • Vybráno z názorů rybářů
  • Mezi rybářskou veřejností panuje velká nedůvěra - rozhovor s Ing. Marcelou Roche - reditelkou Českého nadačního fondu pro vydru
  • Adresa redakce, dotazy a příspěvky

    SLOVO NA ÚVOD

            Snad již od dob biblického hrdiny Noeho se říká, že "všichni jsme na jedné lodi". Noemovu archu přeplněnou lidmi a zvířaty všeho druhu je možné vnímat nejen jako symbolický obraz naší planety, ale také jako symbol tolerance, kterou musí k sobě mít pasažéři na těsné palubě lodi, pokud chtějí přežít. Tolerance planetárních rozměrů však nefunguje bez tolerance na úrovni mezilidských vztahů. V tomto smyslu pak nevyjímaje také rybářskou veřejnost. Ještě dříve, než jsem se dostal do kontaktu s ČRS, představoval jsem si řadového rybáře jako člověka, který je svým založením klidný, trpělivý a svým způsobem tak trochu lhostejný. Dnes jsem přesvědčen o opaku. Mezi rybáři je nemálo těch, kteří svůj zájem hájí "zuby nehty" a jsou schopni za tímto účelem vyvíjet až strhující aktivitu. Přiznávám, že zjištění to je pozitivní, neboť bez těchto lidí by asi ČRS dokázal velmi málo. Existuje zde však ono pověstné "ale".

            Situace kolem rybožravých predátorů je dnes snad již všem důvěrně známa. Zjednodušeně nazíraná situace říká, že predátorů přibývá a s nimi i ulovených (či poraněných) ryb v rybářských revírech, které do nich byly vysazeny za nemalého úsilí rybářů. Rybářská logika věci pak velí: omezit počty predátorů a s tím omezit také všechny aktivity těch, kteří je hájí. Takhle naplno to dokáže říct sice jen málo kdo, ale kdekdo si to myslí. Je to v pořádku? Myslím si, že podobný pohled je přinejmenším hodně omezený. Predátoři živící se rybami existovali na našem území vždy (snad jen s výjimkou norka amerického a mnohatisícových přelétavých hejn kormorána). V dávné minulosti populace těchto živočichů nikdo nechránil a tak byly jaksi "pod kontrolou". Pak následovalo období, které lze bez nadsázky nazvat obdobím temna. Industrializace, intenzifikace zemědělství, růst městských aglomerací se projevily ve znečištění toků a nijak nepřály ani rybám. Právě nedostatek ryb a jejich kontaminace se ještě více podepsaly na snížení stavů živočichů, kteří se rybami živí. V posledních 10 letech se ale situace opět obrátila. Kvalita vody na mnoha místech výrazně vzrostla a sní vzrostla také biomasa ryb ve vodách. Podmínky pro výskyt vyder jsou opět příznivé a opět u nás hnízdí kormoráni. Otázkou zůstává, zdali podmínky, v nichž se predátoři uplatňují dnes, zůstaly shodné s těmi v minulosti. S ohledem na výrazně pozměněnou tvář naší krajiny si troufám říci, že nikoliv. Pokud zůstaneme v regionu našeho územního svazu, je zřejmé, že velké procento hlavních toků se v současnosti nepodobá jejich vzhledu před 150 lety. Mnohé z nich byly necitlivě upraveny, aby bezpečně převedly povodňové průtoky a ochránily tak majetky a zemědělskou půdu. V povodí horní Odry je tímto způsobem postiženo až 30% délky významných vodních toků, což rozhodně není málo. Rozšířená, vegetací nekrytá, plýtká koryta s minimem úkrytů pro ryby jsou jako stvořená pro nálety volavek, které právě v našem regionu působí plošně nejvíce škod. Ryby nemají prakticky možnost se před útoky predátorů skrýt. Také nevyrovnaná skladba rybích společenstev, rovněž zapříčiněná nepřirozenými podmínkami v upravených korytech, se odráží v neúměrných škodách na hospodářsky významných druzích ryb. Jsou tyto významné faktory dostatečně zohledněny při prezentaci rybářských názorů na predátory?

            Pravě zde se dostávám ke zmíněnému "ale". Mnozí rybáři jsou pro řešení situace kolem predátorů velmi zapálení, ale stále ignorují hlasy druhé strany, kterou je v tomto případě mezi rybáři nepříliš oblíbená ochrana přírody. Neschopnost širší diskuse a naslouchání argumentů bylo až příznačné pro zástupce rybářů například na semináři uspořádaném k tématu predátorů v Praze 18.záři. Přes úsilí některých účastníků semináře vykreslit situaci v co možná nejširším kontextu, rybáři stále trvali na urychleném a mnohdy zcela nekoncepčním řešení situace. Je však nutné si uvědomit, že bez omezení příčin, které pomůže odhalit jedině širší úhel pohledu na věc, jsou veškeré snahy o řešení důsledků pouhým plácáním do vody. Jak mohou rybáři volat po ustanovení rovnováhy mezi počty predátorů a ryb, když podmínky pro uplatnění rovnováhy na mnoha místech dosud neexistují? Současně s okamžitými opatřeními k eliminaci nežádoucích vlivů souvisejících s narušenou strukturou přírodního prostředí, je nutné stejnou měrou prosazovat dlouhodobé strategie vedoucí k podpoře stabilizace přírodních procesů. Mezi ně můžeme směle zařadit také aktivitu rybářského svazu (na všech úrovních!) v oblastech jako jsou postoje k úpravám vodních toků, podpora revitalizací, podpora alternativních protipovodňových opatření, ale také změna způsobu rybářského hospodaření v postižených revírech ve prospěch druhově bohatého společenstva a snižování hustoty rybích obsádek. Pokud rybářský svaz požaduje na ochraně přírody změnu koncepce přístupu k problematickým otázkám, měl by sám také připravit variantu dlouhodobého a koncepčního řešení, kterou přispěje ke komplexnímu řešení ve shodě s odborně podloženými a především objektivními závěry. V dnešní člověkem pozměněné krajině zasahuje řešení problematiky rybožravých predátorů široké spektrum institucí a z této skutečnosti pak také neodbytně plyne nutnost jisté míry spolupráce a respektu. Nevidím jediný důvod, proč se vyhýbat diskusi nebo se jí dokonce bát. Mám za to, že rybářský svaz má rozhodně co nabídnout, ať se už informací plynoucích z dlouhodobé tradice týče, nebo jeho odborných kapacit. Výsledkem diskuse nemůže být nic jiného než objektivizace pohledu na současný problém a o to nám předpokládám všem jde. Jak bylo řečeno v úvodu, všichni jsme na jedné lodi a hájit nesmyslné pozice na její těsné palubě je vzhledem k nutnosti nalezení řešení přinejmenším nežádoucí.

            Závěrem bych ocitoval úryvek z půvabně napsané publikace "Pod hladinou řek a rybníků". Autorem knihy je vášnivý rybář Zdeněk Šimek a byla napsána již v roce 1965. Myslím si, že tento kratičký a laskavý úryvek vystihuje situaci mnohem lépe než zbytečně dlouhé pojednání:

            "Viděl jsem vydru několikrát v životě a chvil, kdy mi bylo dopřáno ji pozorovat, cením si víc než úlovků bůhvíjak velikých ryb. Dopřejme vydře jejích několik ryb - vždyť nikdy nedokázala napáchat tolik škod jako člověk! Jinak by jistě musela všechny ryby už dávno vyhubit a sama vymřít!"

    Petr Birklen

    (zpět na obsah)


    Proč rybáři střílejí ohrožené kormorány?
    (Eva Bubůrková, Mf Dnes, 27.9.2003, zkráceno a upraveno)

            Příběh kormorána už je takový: nejdříve jej lidé hubili, pak začali chránit. Vrátil se a zase je nežádoucí…

            Lidé kormorány hubili po celé Evropě intenzivně od 16.století. U nás se jim to skutečně podařilo v 19. Století, když lovci dostali do rukou výkonnější brokovnice. Na začátku 80. Let byl kormorán zařazen do Červené knihy kriticky ohrožených druhů. Počty kormoránů se v té době začaly v Evropě znovu zvyšovat.

            "Kormorán nepochybně patří mezi evropskou ptačí faunu a budeme rádi, když bude hnízdit i v naší zemi. Musí to však být ve vhodných oblastech a v rozsahu, který odpovídá našim možnostem" říká Jiří Andreska. "Populace kormorána velkého dnes v Evropě čítá 750 tisíc ptáků" uvádí zoolog Petr Musil z Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy. "Z nich asi 40% letí na své zimoviště přes střední Evropu" dodává Lucie Stejskalová z české společnosti ornitologické. Přes české země migruje každý podzim a jaro odhadem deset, možná dvanáct tisíc kusů ze severní a severozápadní Evropy do Středomoří a zpět. Loni napočítali ornitologové na českých řekách na pět tisíc zimujících ptáků a 21 nocovištích 3 000 ptáků.

            Jsme zemí s bohatým chovem ryb. A naše rybami přeplněné rybníky jsou pro kormorány pozvánkou ke stolu. Do hry se dostávají prosté otázky přírodní rovnováhy. "Dokud stát chránil kormorány a ti zároveň vyžírali státní rybníky, mohlo to být nakonec jedno. Ale po privatizaci rybářských podniků již soukromě hospodařící organizace nemají na chráněném ptáku žádný větší zájem, " připomíná Andreska. Škody za rok 2001 zdokumentovalo Rybářské sdružení na 32 mil. korun, Ministerstvo zemědělství dokonce na 80 mil. korun (berou v úvahu také poraněné ryby).

            Kompenzaci škod způsobených kormoránem umožňuje legislativa od roku 2000. "Náhrada není automatická, je potřeba prokázat odborným posudkem, že se v daném místě kormorán vyskytuje po tu dobu, kdy je vznesen nárok a je třeba spočítat cenu ryb," vysvětluje Petr Musil. Nespokojení jsou i sportovní rybáři na řekách. Ryby jsou až do okamžiku, kdy je uloví rybář majetkem státu a nárok na náhradu škody tady neexistuje vůbec.

            Snaha o vyjmutí kormorána ze seznamu chráněných živočichů, aby mohl být jeho počty odlovem snižovány, má však jeden podstatný háček. Znamenalo by to, že by nebylo možné požadovat náhradu škody, kterou způsobil. A tak se stalo, že referáty životního prostředí začaly povolovat odstřel kormoránu jako výjimku ze zákona. "Právní cesta je vždy lepší, povolený a regulovaný odstřel je lepší než nelegální. I když dávám přednost neinvazivním metodám, při kterých se zvířata nezabíjejí, při velkém počtu kormoránů nejsme ani proti odstřelu zimních populací. Rozhodně ale jsme proti střílení naší hnízdní populace, " komentuje střílení kormoránů Lucie Stejskalová z ČSO. "Aby se snížila o jediné procento celoevropská populace, muselo by být během jediné zimy zastřeleno 20 tisíc kormoránů" počítá zoolog Petr Musil. Naše i zahraniční zkušenosti podle něj ukazují, že odstřel pomůže jen na chvíli - kormoráni se rozplaší, ale jejich početnost se nijak nesníží. "Naše vody jsou natolik úživné, že se odstřelem několika kusů docílí pouze toho, že se přesunou na jiné lokality. Na našich rybnících je však brzy nahradí jiní kormoráni"

            Česká republika se s dalšími zeměmi zapojila do mezinárodního projektu REDCAFE. Jeho cílem bylo vypracovat pro Evropskou unii podrobnou studii současné problematiky kormorán versus člověk, respektive rybářství a "rybářský průmysl" a najít možná řešení či tyto konflikty minimalizovat. Renata Martincová připomíná fakta: z 25 států zahrnutých do REDCAFE je legální odstřel povolen ve 14 z nich (včetně ČR). V řadě dalších států existují případy nelegálního odstřelu. Finanční kompenzaci ztrát způsobených predací kormoránů však zákon zaručuje jen ve čtyřech státech: v Belgii, České republice, některých regionech Itálie a Německém Sasku. V hnízdním období se v Evropě odstřelí necelých 5000 ks kormoránů a v nehnízdním období je to až 51-53 tisíc ptáků. V české republice se ročně odstřelí asi 1800-2700 exemplářů.

            Kormoráni každopádně představují problém celoevropský. Do jisté míry si jej člověk způsobil sám a kormoráni jen využívají nabídky jím vytvořené. Od 19. století se do přírody, řek, rybníků i jezer intenzivně dodávají živiny, ryby mají přírůstky a kormoráni hody. Přeplněné sádky a rybníky, řeky, které po výstavbě přehrad nezamrzají, představují pro kormorána úžasnou potravní nabídku. Baltští kormoráni nemusí letět do jižní Evropy jako dřív, ale zůstávají u nás. Jejich tahová cesta se tak zkrátila o tisíc kilometrů v jednom směru, což velmi snížilo jejich přirozenou úmrtnost. Pták zkrátka reaguje na situaci, kterou mu člověk nabídl. Chráněn by měl být kormorán i nadále, soudí zoolog Petr Musil, zejména hnízdní populace, je-li to v posledních pěti letech 180-220 párů, není to nijak vysoké číslo. deset tisíc v době tahu je však závratný počet - řešení by mělo být: v hnízdní době chránit, mimo ni povolovat výjimky k odstřelu.

            Nicméně alespoň jedná dobrá zpráva - expanze kormoránů začala v Holandsku a tam se už jeho počty stabilizovaly. Podobně se prý ustálily počty i v Dánsku - páry mají kolem dvou mláďat. U nás mají kormoráni pořád ještě tři až čtyři mláďata, jejich populace má tedy tendenci růst. nezbývá než doufat, že se situace uklidní časem i u nás.

    (zpět na obsah)


    Vybráno z názorů rybářů

            Náš stát nepřiměřenou ochranou kormorána, který již dlouho fakticky ohroženým druhem není, ale dosahuje početnosti kalamitního škůdce, je za uvedený stav přímo zodpovědný. Nic na tom nezmění ani svérázná argumentace, že ryby v rybářských revírech považuje za volně žijící živočichy a predační tlak kormoránů na ně za vlivy přírody (to je jen účelová demagogie). Ani případná náhrada těchto škod, navíc získaná zdlouhavou soudní cestou, rozvrácená rybí společenstva v našich řekách neobnoví. Kdo vyprodukuje taková množství rybích násad, která nahradí ztráty po kalamitních náletech kormoránů? I kdyby se stát (v čistě teoretické rovině) uvolil veškeré škody způsobené chráněnými predátory hradit, je třeba se ptát na účelnost takto vynaložených prostředků. Budeme ochotni jako daňoví poplatníci sanovat další zbytečné hospodářské a ekologické škody, dosahující řadu stovek miliónů ročně? Sám za sebe odpovídám, že ne! Nechť erudovaní ornitologové ve spolupráci s ichtyology stanoví přírodním poměrům přiměřenou početnost populací kormoránů (totéž platí pro další chráněné predátory), na jejichž ochranu každý rozumný člověk rád přistoupí a také finančně přispěje. Pro snížení současné kalamitní početnosti kormoránů však považuji za jediné možné řešení pozastavit na celém území ČR jejich ochranu až do doby snížení populace na ekologicky přiměřený stav. Povolování lokálních výjimek z ochrany v komplikovaném správním řízení, často provázeném alibistickými úředními obstrukcemi, situaci nevyřeší.

    (Vybráno z příspěvku Doc. Ing. Petra Spurného, CSc. "Vliv predátorů na společenstva pstruhových vod", publikováno ve sborníku referátů z odborného semináře "Rybářství a predátoři", Rada ČRS, Praha 2003)

    (zpět na obsah)


    Mezi rybářskou veřejností panuje velká nedůvěra

    Český nadační fond pro vydru je nevládní nezisková organizace založená v roce 1998 v rámci realizace společného výzkumného a ochranářského programu Rady Evropy (sekretariát Bernské konvence), Ministerstva životního prostředí Lucemburska a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). Ing. Marcela Roche je od roku 1997 ředitelkou nadačního fondu a kromě administrativy a reprezentace se věnuje intenzivně také problematice vydry a rybářství.

    Mimo aktivity nadačního fondu týkající se mapovaní výskytu, ochrany a popularizace vyder, provádíte také sociologické průzkumy mezi rybářskou veřejností. Jaká je podle výsledku těchto průzkumu úroveň informovanosti o problematice vydry v řadách sportovních rybářů?

    Sportovní rybáři mají poměrně dobré znalosti o biologii vydry a také jsou dobře informováni o možnosti náhrad škod způsobených vydrou. Bohužel však mezi rybářskou veřejností panuje velká nedůvěra a právě místní organizace rybářského svazu téměř nevyužívají možnost kompenzací alespoň ztrát způsobených na rybnících. Zpravidla si stěžují, že je to příliš komplikované a drahé, aniž by o náhrady zkusili požádat. Skutečnost je taková, že doposud nadační fond a některá pracoviště AOPK ČR zpracovávaly odborné posudky zdarma a ani administrativa není příliš náročná.

    Podle zkušenosti rybářů škody způsobené vydrou stále rostou a stále častěji tak zaznívají hlasy, které volají po ustanovení konečného počtu vyder na našem území s tím, že další rozvoj vydří populace by byl regulován. Je vůbec možné takové číslo stanovit?

    Máte pravdu, že hlasy volající po počtu vyder, se kterým budou ochranáři konečně spokojeni a vydry se začnou regulovat, se ozývají stále častěji. Takové číslo není možné stanovit hned z několika důvodů. Vztahy v přírodě jsou natolik rozmanité a složité, že není možné určit, kolik jedinců vydry by "správně" mělo být na takovém a takovém území. Současný přístup k ochraně přírody není zpravidla postaven na zvyšování početnosti druhů ale na podporování přirozeného vývoje, v případě vydry návratu do míst svého původního výskytu. Dále vydry využívají různě velká území, migrují a vlastní zjišťování početnosti je velmi složité a poměrně nepřesné. Z toho vyplývá i nemožnost udržování určitého "optimálního počtu". Základní ekologické principy rovněž popírají účinnost případné regulace - na uvolněné stanoviště se přesune jiný jedinec vydry z méně lukrativního území.

    Jaký podíl na výši škod způsobených vydrou má lidská činnost? Co nejvíce usnadňuje vydrám získávání kořisti?

    Důležitým faktorem v soužití vydra a rybářství je současný stav vodních toků způsobený lidskou činností. I když se v posledních letech kvalita prostředí zlepšuje, většina řek a potoků je spíše ve stavu přírodě vzdáleném než přirozeném. Upravované a napřimované toky neposkytují dostatečně vhodné podmínky pro přirozené rozmnožování a migraci ryb a často chybí úkryty. Některé úseky jsou ve své podstatě uzavřenými umělými systémy plně závislými a ovlivňovanými lidskou činností. Právě zde může být působení vydry, obzvláště ve spojení s jinými predátory, znatelnější. Ráda bych také připomněla i nadměrný tlak vlastních rybářů na některé revíry.

    Z hlediska stávajícího systému náhrady škod způsobených zákonem chráněnými živočichy (tedy i vydrou) zůstávají úplně stranou volné vody. Domníváte se, že je možné zpracovat podobný systém také pro tyto lokality, nebo existuje zcela jiné vhodnější řešení?

    Co se týká náhrad škod vzniklých na tzv. volných vodách, je věc podstatně komplikovanější. Jeden z problémů spočívá v nejasném vlastnickém vztahu k rybám, které jsou ve vodních tocích volně žijícími živočichy a do ulovení rybářem "věcí ničí". Navíc i vlastní vodní toky patří státu a rybářský svaz vykonává rybářské právo. Osobně si myslím, že by bylo vhodné umožnit náhradu škod způsobených predátory na pstruhových kapilárách, které jsou ve své podstatě také rybochovným uzavřeným zařízením. Za zvážení by možná stálo zavedení dotací podporující ochranářská opatření na vodních tocích a zároveň zohledňujících výskyt chráněných živočichů. Jako určité řešení vidím (a to i z pozice svého členství v ČRS) určité změny v rámci celého sportovního rybolovu např. povolených mírách některých druhů a podpoře přístupu "chyť a pusť". Ale to už je zase jiné možná ještě ožehavější téma.

    Děkuji za rozhovor.

    (zpět na obsah)


    další čísla občasníku ČISTOTÁŘ

  • Články obsažené v občasníku "ČISTOTÁŘ", jsou buď výtahem z citovaných zdrojů,
    nebo reprezentují názory a zkušenosti jejich pisatelů.
    Vydání připravil: Mgr. Petr Birklen

    Dotazy a příspěvky zasílejte na:
    VÚS ČRS, Mgr. Petr Birklen, Jahnova 14, 709 00 Ostrava
    Nebo na email: ekolcrsova@cbox.cz

     
     

    © 2000-2003 VÚS ČRS Ostrava © 2000-2003 Created and designed by fishnet.cz